Novoměstsko

Historické počátky Nového Města na Moravě spadají do poloviny 13. století, kdy zdejší území poblíž hranice mezi Čechami a Moravou bylo ještě téměř celé zarostlé pomezním pralesem.

Vznik Nového Města na Moravě úzce souvisí se založením cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Klášter založil v roce 1252 znojemský purkrabí Boček z Obřan na pomezním zalesněném území, které získal jeho tchán Přibyslav z Křižanova.

Část zděděného území daroval Boček klášteru a na druhé části pokračoval on i jeho dědicové v kolonizaci. Dříve než Boček v roce 1255 zemřel, založil ještě v místě dnešního Nového Města na Moravě osadu. Když olomoucký biskup Bruno v roce 1267 potvrzoval Bočkův odkaz klášteru, je tato osada uvedena pod názvem Bočkonov (Bočkov) spolu s Bobrovou a Žďárem při vymezení území, ze kterého náleží desátky žďárkému klášteru.

Založená osada se rychle zdárně vyvíjela, protože již v roce 1293 je v listině krále Václava II. nazývána městečkem s latinským názvem NOVA CIVITAS. Touto listinou král stanovil soudní pravomoc kláštera nad některými městečky. Je mezi nimi i naše Nové Město.

V roce 1850 se Nové Město stalo sídlem okresního hejtmanství a zároveň jednoho ze tří soudních okresů. Od roku 1906 má Nové Město přívlastek „na Moravě“ pro odlišení od ostatních Nových Měst. V roce 1949 bylo sídlo okresu přeneseno do Žďáru nad Sázavou.

Novější dějiny města výrazně ovlivnilo založení reálného gymnázia v roce 1894, vybudování železnice z Tišnova do Žďáru nad Sázavou v roce 1905, rozvoj lyžování od konce 19. století a s ním související výroba lyží a rovněž tak výroba chirurgických nástrojů zahájená v roce 1949.