Výlet po stopách K. H. Borovského

Sedmnáct kilometrů je dlouhý výšlap začínající ve Vepřové, malé vysočinské vesnici na Žďársku. Trasa nejdříve vede po spojovací silnici lesem k Radostínu, ale hned na prvním rozcestí Žlíbek uhne vlevo po zeleném turistickém značení přes Synkův kopec a dál po modré značce směrem ke Starému Ransku. Vpravo od cesty se od roku 1990 rozkládá přírodní rezervace Ranská jezírka. Malá i větší jezírka zarostlá lesem jsou zatopené prohlubně vedle zarostlých hald hlušiny, které v lokalitě zůstaly po těžbě železné rudy. Ta se tam převážně povrchově dobývala od středověku až do 19. století. Koncem 50. let 20. století se v místě uskutečnil geologický průzkum týkající se barevných kovů a v roce 1960 došlo k vyhloubení šachty těsně za hranicí současné rezervace. Těžily se tam rudy s obsahem zinku a mědi.

Těžba v ložisku Staré Ransko skončila koncem 80. let minulého století a důl byl zatopen. Jezírka naplněná spodní vodou postupně zarostla stromy a v nich i v okolí našly domov cenné druhy vodní a mokřadní vegetace a chráněných živočichů. K bývalému dolu se dá ze značky zajít cestou kolem střelnice, kterou po několika stovkách metrů překříží cestička, po níž se vpravo dojde až k zabetonovanému bývalému dolu. Tam mezi náletovou vegetací stojí i památeční poslední důlní vozík.

Od rozcestníku Podhorská louka cesta pokračuje po červené značce kolem studánky U Podhoráku a Podhorského rybníka do Havlíčkovy Borové. Hned na jejím začátku se nabízí zacházka směrem k nedaleké osadě Peršíkov – na půli cesty k ní se na bezejmenném přítoku Borovského potoka nachází atrakce zvaná Pohádkový potůček. Dřevěné chaloupky s čerty a dalšími pohádkovými postavičkami pohybujícími se pomocí systému náhonů, stavidel a kol poháněných vodním proudem jsou dílem místního řezbáře Miroslava Stránského a současně velkým lákadlem pro děti i dospělé. 

Trasa se od potoka vrací na začátek Havlíčkovy Borové a sleduje další odbočku - tentokrát do Havlíčkovy aleje, na jejímž konci stojí kamenný Epigram, plastika vytvořená v roce 2021 sochařem Radomírem Dvořákem z Havlíčkova Brodu při příležitosti 200. výročí narození nejznámějšího rodáka – literáta Karla Havlíčka Borovského. Zpáteční cesta do středu městečka vede přes ulici Horní obec, kde je možné na soukromém pozemku vidět pískovcovou skulpturu hlavy Karla Havlíčka Borovského vystupující z rozevřené knihy od žďárského výtvarníka Michala Olšiaka.

Havlíčkova Borová na pomezí žďárského a havlíčskobrodského okresu a poblíž historických česko-moravských hranic získala svůj název v roce 1949 právě podle básníka, novináře a politika Karla Havlíčka (1821-1856). První písemná zmínka o Borové pochází z roku 1289, na městečko byla ves povýšena v roce 1547.

Dnes borovskému náměstí vévodí Havlíčkův pomník z roku 1901, jenž je dílem kutnohorského sochaře Josefa Strachovského a kopií památníku v Kutné Hoře. Středem zájmu turistů je i Havlíčkův rodný dům – Památník Karla Havlíčka Borovského, který stojí nedaleko náměstí. Dům s kupeckým krámem roku 1817 postavil jeho otec Matěj Havlíček, který si tam založil živnost. Kromě expozice o Karlu Havlíčku Borovském je v muzeu k vidění rovněž expozice věnovaná dalším rodákům - Josefu Stránskému, který coby příslušník 311. bombardovací peruti RAF zahynul v roce 1944 při bojovém letu nad Normandií, a sochaři, malíři a ilustrátorovi Viktoru Dobrovolnému.

K historickému centru městyse, které je od roku 2003 městskou památkovou zónou, patří i zdaleka viditelný gotický kostelík sv. Víta s hřbitovem na kopci nad městečkem. Na přelomu 15. a 16. století vznikl na místě, kde dříve stávala románská kaple. Právě tento kostel „na vršku“ zmiňuje Karel Havlíček Borovský ve svých Tyrolských elegiích.

Kostelík na vršku ale podle místní pověsti původně stát neměl, Borovští ho chtěli mít na náměstí. Obyvatelé tam už shromáždili hromady kamení s tím, že na druhý den ráno začnou stavět, ovšem kamení přes noc zmizelo a nakonec ho našli složené na nedalekém kopci. Přenesli ho zpět, ale následující noc se všechno opakovalo. Borovští se proto rozhodli stavební materiál na náměstí hlídat. Zjistili, že ho v noci na kopec stěhuje čert, ale protože se báli protivit jeho vůli, kostel jednoduše postavili na kopci.

Ať už to bylo s pověstí jakkoliv, díky stávajícímu umístění je z kostelíka dominanta viditelná z velké části Vysočiny a současně se od něj nabízí daleký rozhled. Trasa poté po silnici zamíří zpět do Vepřové, ale ještě předtím se dá zajít cestičkou mezi poli k malebné lesní Poustevníkově studánce s dřevěnou sochou poustevníka Ondřeje a pověstí s pramenem spojenou.