Kolem Olešné k zaniklému Pičulínu

V Olešné, místní části Nového Města na Moravě, začíná zhruba dvaadvacet kilometrů dlouhá okružní procházka za krásami a zajímavostmi Vysočiny.

V osadě, kterou prochází frekventovaná silnice I/19, se vypíná kostel sv. Máří Magdaleny. Do stávající podoby byl přestavěn koncem 80. let 18. století, avšak jeho jádro pochází ze 14. století. V kostele se nachází i náhrobek někdejšího majitele Olešné rytíře Wolfganga Ludvíka Hetzera z Aurachu z roku 1672. V druhé polovině 17. století totiž ves nabyla na důležitosti, neboť se stala dočasným sídlem vrchnosti a samostatným panstvím. Tehdejší majitel novoměstského panství František Maxmilián Kratzer ze Schönsberka Olešnou kolem roku 1650 věnoval své dceři Johaně Františce a nechal tam pro ni postavit i raně barokní zámeček na místě bývalé rychty a dříve tvrze. Rytíř Hetzer, který spočívá v olešenském kostele, byl jejím manželem. Vdovu si poté zřejmě vzal Zdeněk Václav Lev z Rožmitálu, ale když v roce 1680 zemřel i on, Olešná se vrátila zpět pod kuratelu novoměstského panství. Zámek nakonec koncem 18. století vyhořel a na jeho zbytcích vznikla zemědělská usedlost.

Za kostelem sv. Máří Magdaleny vede trasa po modré turistické značce po spojovací silničce se sousedním Zubřím. V necelé polovině cesty se po pravé straně cesty nachází kámen s vyobrazeným půllitrem a nápisem Zde padlo 6 truchlících pozůstalých. Artefakt pochází z 60. let 20. století a připomíná událost, kdy se z pohřbu v Olešné pěšky vracelo šest zuberských radních. Vzhledem k tomu, že byli značně posíleni alkoholem, na daném místě jim došly síly, tudíž se uvelebili v příkopu, že si na chvíli odpočinou. Když se dlouho nevraceli, v Zubří se po nich začali shánět a nakonec byli do vsi dopraveni ochotnými sousedy s koňskými povozy, kteří je neméně ochotně rozvezli k jejich rodinným krbům a pečujícím manželkám. Když se později při orání pole objevil příhodný kámen, událost do něj byla zaznamenána pro budoucí generace.

Modrá značka projde Zubřím až k rozcestníku před Zuberským rybníkem, pokračuje přes jeho hráz a kolem rekreačního střediska k dalšímu rozcestníku, kde se trasa přeorientuje na zelené značení a pokračuje k hájovně ve Lhotském polesí a dál do Lísku. Obec je poprvé připomínána v roce 1360 pod původním názvem Lhota, ovšem v roce 1951 byla přejmenována na Lísek – což je i název nedaleké osady (později zvané Malý Lísek) spadající pod její působnost. Dominantou obce je kostel sv. Mikuláše z poloviny 19. století stojící na vyvýšeném místě, přičemž původní svatostánek měl své místo uprostřed hřbitova a po vysvěcení nového byl zbořen. Práh kostela sv. Mikuláše se nachází v nadmořské výšce 660 metrů.

Zelená značka pokračuje přes Lísek a na jeho okraji začne stoupat směrem ke kopci Pletenice (734 m n. m. ). Ještě před ním se po levé straně při cestě nachází odpočinkové místo se sezonním samoobslužným lučním barem. Cesta pokračuje úbočím Pletenice - vrchol je kousek nad vysílačem a skýtá krásný výhled do okolí. Poté, co cesta klesne, trasa se napojí vpravo na zpevněnou komunikaci mířící zpět do Lísku. Na hlavní silnici pak uhne vlevo a zamíří po ní směrem k hotelu Skalský dvůr, v místech, kde kdysi stával hospodářský dvůr zvaný Na Skalách. Vznikl zřejmě v 16. století a tamní rybník poháněl mlýn s pilou. Dnes Skalský rybník slouží k rybaření i k rekreaci.

Za Skalským dvorem se podél obou stran silnice rozkládá les zvaný Pičulín. Název připomíná stejnojmennou zaniklou vesnici, která se měla rozkládat zřejmě na jižním okraji dnešní obce Lísek. Vesnice Pičulín v písemných pramenech figuruje zhruba mezi polovinou 14. a druhou polovinou 15. století. Poslední zpráva z historických zemských desek se váže k roku 1483, kdy šest obyvatel Pičulína odevzdalo finanční příspěvek na kata do Bystřice (nad Pernštejnem).

Trasa za Skalským dvorem uhne doprava do lesa a po zhruba 300 metrech je několik desítek metrů od cesty vlevo k vidění studánka Helenka s posezením a sezonním lesním barem.

Hlavní cesta dále míří lesem a pak pokračuje mezi poli a přes železniční koleje do Rovného – místní část Bystřice nad Pernštejnem. Osada je zajímavá například tím, že tam v letech 1905–1909 žil malý Josef Pleva, pozdější spisovatel Josef Věromír Pleva (1899-1985), autor Malého Bobše, neboť jeho otec se tam stal hlídačem tehdy zprovozněné železniční trati zvané Tišnovka. Rodák z Moravské Svratky právě v Rovném začal chodit do školy.

Trasa v Rovném přejde přes silnici I/19 a nejdříve po zpevněné cestě a pak pěšinou zamíří podél toku řeky Nedvědičky opět do lesů, byť v posledních letech značně prořídlých. Z pěšiny se nabízí ještě krátká odbočka ke studánce do takzvaného Kašova kouta v lese Zvolák. Kolem studánky se nacházejí miniaturní stavby, jako je třeba mlýn, studna, chaloupka nebo replika kapličky z osady Kundratice - první z nich vznikly před více než dvaceti lety. Trasa se následně napojí na zpevněnou cestu a po ní až k turistickému rozcestí Zvolák, odkud se se po modré značce vrátí zpátky do Olešné.