Po stopách horníků, Žižky i nevěrných žen

Velká Losenice je startem i cílem asi třiadvacetikilometrového výšlapu probouzející se jarní přírodou. Vesnice vznikla už ve 12. století, šlo o původně českou osadu, kam německé obyvatelstvo přesídlilo jako odborníci na těžbu nerostných surovin. Z Losenice, které se říkalo také Lossnitz či Welika Losenicze, se tak stala hornická osada - horníci dobývali v kopci Peperek stříbro, ale v okolí se rovněž těžil vápenec a pálilo vápno. Po skončení těžby se lidé živili zemědělstvím a z doby německého osídlení pocházejí některé zkomolené, původně německé místní názvy. K památkám patří především původně raně gotický kostel sv. Jakuba Staršího, jedna z nejstarších sakrálních staveb v regionu s farou, kostnicí a zvonicí.

Z Velké Losenice trasa pokračuje po silnici do Malé Losenice, jejíž vznik je odhadován ve 13. až 14. století.  S největší pravděpodobností byla založena právě horníky z okolí, kteří se z důvodu úbytku rudy rozhodli věnovat zemědělství. Dominantou malé vesnice je kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1924.

Trasa dál klesá úzkou spojovací silničkou do Modlíkova – za příznivého počasí se nabízejí výhledy do okolní krajiny. Podle modlíkovské kroniky je název obce odvozen od staročeského slovesa medliti neboli prodlévati. Kopec ve směru k Havlíčkově Borové byl ve středověku strážním návrším, odkud hlídky střežily kupeckou stezku vedoucí k Přibyslavi. První písemné zmínky o stezce pocházejí z roku 1366 a souvisí s vybíráním cla ve vsi.

Po další z místních silniček, kam se zprava připojí i červená značka, trasa dojde do Žižkova Pole, dříve Šenfeldu nebo také Šumfeldu. Vesnice byla založena ve 13. století, z větší části v ní žili horníci, o čemž dodnes svědčí pozůstatky důlních děl v okolí. Pozornost v Žižkově Poli poutá kostel sv. Michaela Archanděla ze 14. století.  

Červená značka pokračuje necelý kilometr za vesnici po silnici II/352 směrem k Přibyslavi, kde se po pravé straně nachází Žižkova mohyla umístěná od roku 1874 v parčíku u silnice mezi poli. Bezmála patnáct metrů vysoký kamenný monument je dílem stavitele Josefa Šupicha podle návrhu architekta Antonína Wiehla a má připomínat údajné místo skonu husitského vojevůdce v říjnu 1424 při jeho tažení na Moravu. Základnu památky tvoří kamenné kvádry z památných míst označené vytesanými zlacenými názvy měst, obcí či spolků, které na stavbu přispěly. Na mohyle jsou uvedena místa vítězných Žižkových bitev a na vrcholu se tyčí půldruhého metru vysoký kalich.

Trasa poté uhýbá současně s červenou značkou do lesa a přes lokalitu Plaček, kde podle legendy po smrti Žižky jeho souvěrci oplakávali jeho skon, než dojde do Přibyslavi. Úsek podél Doberského potoka je místy obtížně schůdný, pěšina je zarostlá náletovou vegetací.

Historické centrum Přibyslavi, jednoho z nejstarších měst na Vysočině, je od roku 1990 městskou památkovou zónou a hlavní dominantu představuje gotická věž s průchodem do areálu kostela Narození sv. Jana Křtitele. Její stavba byla zahájena na sklonku 15. století a měla nahradit původní věž, poničenou při vyplenění města husity v roce 1424. Byla stavěna jako obranná - chránila areál kostela obklopený z druhé strany ohradní zdí. Původně měřila skoro 31 metrů, ale při opravě v roce 1803 byla o asi 5,5 metru snížena. V letní sezoně je věž přístupná. Při její patě se vpravo u vchodových dveří nenápadný výstupek – pranýř. Sloužil taktéž pro trestání nevěrných žen, přičemž stačilo pouhé nařčení z nevěry, případně žen, které otěhotněly mimo manželství. Obviněné musely před každou mší stát připoutány na pranýři s černou svíčkou v ruce, každému příchozímu se poklonit, přičemž zbožní občané jim s gustem nadávali a plivali na ně.  

Z Bechyňova náměstí vede cesta po silnici směrem k nádraží – kolem zámku, kde se dnes nachází muzeum hasičské techniky, i parčíku s jezdeckou sochou Jana Žižky podle návrhu Bohumila Kafky. Plastika v nadživotní velikosti zřejmě vznikla jako jeden ze zkušebních menších odlitků pro pomník na pražském Vítkově.

Před nádražím zamíří červená značka vlevo vzhůru a ulicí U Koupaliště a poté přes les klesne do Ronova, místní části Přibyslavi. K místním zajímavostem patří tříobloukový most přes řeku Sázavu postavený pravděpodobně v 16. století, který je dlouhý 32 metrů a patří mezi deset nejstarších mostů v Čechách. Značka pokračuje k osadě Pořežín, ale ještě na konci Ronova je možnost krátké zacházky do přístupné obory s pozůstatky hradu Ronov. Ten byl na ostrohu ze tří stran obtékaném Losenickým potokem vybudován začátkem 14. století pány z Lichtenburka na ochranu cesty vedoucí údolím řeky Sázavy.

Cesta kolem dalších nepřístupných obor i skládky odpadů vystoupá až do Pořežína. Osada je zajímavá někdejší tvrzí Durnštejn s mlýnem (hamrem). Nachází se v širokém táhlém údolí a řadí se mezi kulturní památky Kraje Vysočina. Dvoupodlažní budova s mansardovou střechou a gotickým jádrem byla s velkou pravděpodobností založena v 15. století, ale prohlédnout si ji je možné jen zvenku. Poslední část trasy pak míří přes les a kopec zpět do Velké Losenice.