Bílou stopou okolo moře Vysočiny

Devětadvacet kilometrů dlouhý celodenní lyžařský výlet se startem i cílem ve Škrdlovicích si příznivci kratších tras, častějších občerstvovacích pauz nebo fotozastávek, mohou rozdělit na dva okruhy. Restaurace U Hrocha se nabízí jako vhodné místo k zaparkování, občerstvení, ale i nástupu do upravované bílé stopy, která prochází jen pár desítek metrů od ní. A nechybí ani nezbytní obří betonoví hroši od žďárského výtvarníka Michala Olšiaka.

Trasa poté vede přes rozcestí Končiny podél spojovací komunikace mezi Škrdlovicemi a nedalekým Světnovem, ale ještě před ním se odkloní vlevo a zamíří k silnici II/350, odkud se obloukem vrací kolem rybníka Pstružák a historických božích muk na okraji Cikháje a směřuje mimo zástavbu. Prochází však nedaleko Restaurace Tisůvka, což je vhodný bod pro další občerstvovací pauzu, i monumentálního památníku partyzánského odboje v době druhé světové války. Závěrem války se totiž v regionu pohybovali ruští i domácí odbojáři z různých skupin a místní lidé je podporovali materiálně, ale zapojili se i do ilegální činnosti. Jako první se v Cikháji objevili už v listopadu roku 1944 právě partyzáni z průzkumného oddílu Mistr Jan Hus, kteří sídlili v lesním táboře na úpatí Kamenného vrchu poblíž Nové Huti.

Čtyřiadvacetitunový kámen představující památník byl přivezen z lesů u Křižánek, je na něm znak partyzánského štábu M. J. Hus s pěticípou hvězdou, kalichem a nápisem Partyzán Husita 1938 – 1945. Odhalili jej 8. května 1975 u příležitosti 30. výročí osvobození ČSSR jako projev úcty partyzánskému hnutí na Českomoravské vysočině ve II. světové válce, jehož se zúčastnila brigáda M. J. Husa, skupiny a oddíly Zarevo, Vpřed, J. Kozina a Kirov.

Od lyžařského rozcestí Cikháj bílá stopa vede přes rozcestí Škrdlovice hájovna zpět do vesnice k parkovišti, kde mají lyžnící, kteří se rozhodli pro tuto kratší trasu, padla. Ti skalní se mohou vydat nejdříve opět přes Končiny a pak k silnici I/37, za níž stopa pokračuje k rybníku Velké Dářko. Za příznivých klimatických podmínek zamrzlé a sněhem poprášené moře Vysočiny slouží jak lyžařům, tak bruslařům, ale i pěším k procházkám, nicméně upravená stopa vede přes hráz kolem betonového rozcestníku Dařbucha, další z plastik Michala Olšiaka. Dále pak kopíruje modrou turistickou značku směřující rovněž okrajem Národní přírodní rezervace Dářko a po naučné stezce Dářská rašeliniště k malé vesničce Radostín. Tu však za první částí březové aleje obejde po polích a lyžaře zavede do blízkosti radostínské restaurace U Šimáka.

Restaurační zařízení je jednak další možností občerstvení pro hladové a žíznivé lyžaře, ale také startem a cílem místní vyhlášené Expedice Račín 84 – Procházkův memoriál, což je recesistický lyžařský závod který vždy první v únorovou sobotu v 10 hodin odstartuje rána z děla. Letos už po jednačtyřicáté. Závod, který v pravém smyslu slova závodem není, si každoročně nenechá ujít kolem dvou stovek lyžařů, případně pěších – sníh totiž není podmínkou. A pokud někomu lyže vyloženě překážejí, může je podle stanov podniku věnovat do lyžařského muzea v restauraci. Základní expediční trasa je Radostín – Škrdlovice – Cikháj – Račín – Radostín s odkazem na základní myšlenku Otců zakladatelů objevit novou lyžařskou trasu spojující co nejvíce hospod v okolí Velkého Dářka. 

Bílá stopa od restaurace následně obejde Radostín z druhé strany a stejnou trasou se opět přes hráz Velkého Dářka vrátí do  Škrdlovic k „Hrochovi“.