Kolem Bobrůvky po stopách dávných mlýnů

Nejenom za historií některých starých mlýnů na řece Bobrůvce míří asi sedmnáctikilometrový výšlap Vysočinou se startem ve Strážku. K městysi patří ještě osady Jemnice, Krčma, Meziboří, Mitrov a Moravecké Janovice a místní zdaleka viditelnou dominantou je kostel sv. Šimona a Judy, který byl vystavěn na místě staršího kostela Navštívení Panny Marie v první polovině 17. století. První písemná zmínka o Strážku pochází z roku 1338 a v roce 1375 je už zmiňován jako městečko.

Modrá značka od rozcestníku u mostu míří cestou proti proudu Bobrůvky ve směru k Olešínkám, místní části Zvole nad Pernštejnem, což je malebná část trasy s výhledy na meandrující řeku. Protější břeh lemují bývalé mlýny - nyní vesměs přestavěné na objekty určené k rekreaci či trvalému bydlení. Některé části trasy jsou ovšem hůře schůdné, zejména úsek za Belatkovým mlýnem; neznatelná pěšinka ve vysoké trávě vede těsně při okraji řeky.

První na trase je Zábršův mlýn (mimo Kubitova mlýna přímo ve Strážku), první zmínka o něm pochází už ze 14. století, přičemž rodina Zábršova  v něm hospodařila už před rokem 1600. V roce 1835 tam provozoval mlynářské řemeslo František Mazel, koncem 19. století Josef Moučka, mezi lety 1926-1940 Josef Jeřábek a poté až do roku 1952, kdy ve mlýně skončil provoz, Břetislav Musil. Současnou podobu objekt získal v roce 1906, kdy byl obnoven po požáru, který jej zasáhl o rok dříve. Nedaleko za Novým mlýnem se nacházel mlýn Belatkův. V roce 1835 jej převzal Martin Sedlický, o 95 let později mlýn a pilu provozoval Adolf Cejnek.

Nejznámějším z bývalých mlýnů na řece Bobrůvce je v současné době Šiklův mlýn. První zmínka o něm pochází z roku 1496, kdy mlýn koupil mlynář Nedoma, který jej předal své dceři, jež se provdala za mlynáře s příznačným jménem Moučka pocházejícím z některého mlýna v tehdejším Městě Žďáru, dnešním Žďáru nad Sázavou. Jejich potomci pak ve mlýně na Bobrůvce hospodařili až do začátku 20. století, takže ve starých mapách i kronikách je mlýn uváděný jako Moučkův. Šiklovým mlýnem se stal, až když ho v roce 1909 koupil mlynář František Jan Šikl z Jam. Mlýn s pilou fungoval do roku 1945, ale v majetku Šiklových zůstal až do roku 1968. Po roce 1990 objekt a okolní pozemky získal v restituci Libor Šikl a následně kolem mlýna vybudoval rozsáhlý zábavní areál Šikland - westernové městečko Šiklův mlýn.  

Poté, co modrá turistická značka dojde do Olešínek, další trasa vede po žluté značce do Blažkova. První zmínka o obci se vztahuje k polovině 14. století. Značka prochází kolem hřbitova a poté i památkově chráněných božích muk, která stojí na místě bývalého pohřebiště, což doložil nález četných koster při stavbě silnice, a následně pokračuje spojovací silnicí do nedaleké Dolní Rožínky. Dominantou obce spojené s půl stoletím těžby uranové rudy, která vytěžením posledního vozíku z hlubinného dolu Rožná 1 skončila v dubnu roku 2017, je bývalý zámek rodu Mitrovských, v němž byla už po II. světové válce umístěna škola.

Malou odbočku si je možné udělat do zámeckého anglického klasicistního parku, který založil majitel panství a osvícenec Jan Nepomuk Mitrovský koncem 18. století, přičemž klasicistně nechal přestavět i zámek. V lesoparku Templ nad zámkem nechal zbudovat několik romantických objektů - chrámek osvícenství s hrobkou na umělém pahorku, empírový egyptský obelisk, anglickou lázeň, poustevnu, umělé kaskády a další atrakce. Ve své době dolnorožínecký zámecký park patřil k nejkrásnějším na Moravě. Ačkoliv hrabě byl po své smrti v roce 1799 (i s manželkou, jež zesnula o pět let později) pohřben v hrobce v Templu, jak si přál, po vzniku rodinné hrobky v kostele Povýšení sv. Kříže v Doubravníku byli manželé začátkem 20. století přemístěni právě tam.

Další cesta vede kolem Návesního rybníka, na jehož břehu se tyčí bývalá historická sýpka  - v roce 2007 začala po přestavbě sloužit jako sezonní Strašidelný zámek Draxmoor. V Návesním rybníku, kterému se říkalo také Dolní, se nachází nepřístupný ostrůvek, kde nechal již zmíněný zámecký pán Jan Nepomuk Mitrovský při úpravách zámku, parku a okolí v 18. století umístit sochu sv. Jana Nepomuckého. Menší Horní rybník se rozkládal nad současným Návesním rybníkem, dělila je od sebe jen silnice, avšak v 60. letech 20. století, kdy se vesnice v souvislosti s těžbou uranové rudy začala rozšiřovat, byl Horní rybník zavezen a na jeho místě vzniklo autobusové nádraží. 

Za Návesním rybníkem trasa pokračuje starou alejí kolem bývalých dílen k lesíku Jivina, kde dal hrabě Mitrovský postavit tehdy módní umělou zříceninu. Měla půdorys kruhové výseče, zdobila ji fresková malba, výklenky i sošky a sloužila jako romantická kulisa pro výlety panstva po ukončení lovu. Později zdi zarostly vegetací, avšak dnes jsou pozůstatky ruiny opět přístupné. Odtud cesta zamíří k silnici mezi Dolní Rožínkou a Strážkem a po asi 300 metrech uhne vlevo k osadě Horní Rozsíčka. Tamní zajímavostí je bývalý objekt školy z roku 1898 v polích mimo zástavbu, kde dnes funguje sedlářství. Vzhledem k tomu, že dvoutřídní škola byla společná pro děti z Horní i Dolní Rozsíčky, postavili ji na půl cesty mezi vesnicemi, aby se zamezilo hádkám, kdo to má blíž. Poté, co trasa v Horní Rozsíčce dojde na konec silnice, pokračuje po polní cestě zpět do Strážku.