Skleněný poklad ukrytý v lesích Vysočiny

V hlubokých lesích Žďárských vrchů, na samém rozhraní Čech a Moravy, leží osada České Milovy, která dnes patří pod Křižánky. Pro běžného turistu je to malebný kout přírody pod mohutným skalním masivem Čtyř palic. Pro lidi s láskou k historii a řemeslu je to však místo, kde slavná minulost Vysočiny dostala novou, fascinující tvář.

Muž, který v roce 1993 stál u zrodu samostatné české koruny, řídil největší bankovní dům v zemi a třikrát získal prestižní ocenění Bankéř roku, dnes vkládá svou energii, čas a finance do křehkého dědictví. Bývalý viceguvernér České národní banky a generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka proměnil chátrající, opuštěnou ruinu v moderní Galerii na Milovské huti.

Zrod sklářského impéria

Příběh se začal psát roku 1835. Bratři Conrathové z Kamenického Šenova tehdy v místních lesích objevili ideální podmínky pro svůj záměr. V okolí byl dostatek křemene, dřeva pro pece a vodní energie z řeky Svratky. Přivedli desítky špičkových sklářů ze severních Čech a Saska a v divokém údolí vybudovali věhlasnou sklářskou osadu. Kolem centrální huti a brusírny rychle vyrostla škola pro 90 dětí, dvě hospody s vlastními pekárnami a roubené chalupy řemeslníků. Dominantou údolí se stala honosná jednopatrová zděná budova s čistými liniemi a zvoničkou – skelmistrovský dům. Bylo to sídlo ředitele sklárny.

Bratři Conrathové byli vizionáři s globální strategií. Ovládali světové jazyky včetně turečtiny a arabštiny. Celé roky putovali po světě a budovali obchodní vztahy přímo u koncových zákazníků. Logistika byla na 19. století nevídaná. Křehký náklad putoval na pramicích po Labi do Hamburku, kde se lodě prodaly na dřevo a sklo se přeložilo na zámořské koráby. Milovské sklo tak zdobilo interiéry v New Yorku, Londýně, Barceloně, Paříži i v tureckém Izmiru. Vrcholem mezinárodního uznání byla Světová výstava roku 1873 ve Vídni, kde huť získala jednu z hlavních cen.

Pád a století zapomnění

Žádný průmyslový zázrak netrvá věčně. Na přelomu 80. a 90. let 19. století zasáhla sklářství na Vysočině krutá ekonomická realita. Nastoupil věk páry, uhlí a železnice. Odlehlé lesní huti, závislé na vytápění dřevem a komplikované koňské či říční dopravě, začaly dramaticky ztrácet konkurenceschopnost oproti moderním velkotovárnám v severních Čechách, které stály přímo u uhelných pánví a železničních uzlů.

V roce 1886 milovská huť definitivně utichla. O několik let později došlo k dražbě kompletního vnitřního vybavení. Sklářské rodiny si sbalily své nástroje a odešly za obživou do jiných regionů či do zahraničí. Během následujících desetiletí sklářská osada v Českých Milovech téměř zanikla. Většina roubených chalup byla stržena, škola zanikla a počet stálých obyvatel by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Z kdysi hrdé osady zbyl pouze opuštěný skelmistrovský dům. Ztratil svou vznešenou funkci, stal se z něj objekt lesní správy (hájenka) a s příchodem druhé poloviny 20. století začal chátrat. Budova přišla o čtvrtinu svého původního půdorysu, střecha se propadala, omítky opadaly a historická zvonička zmizela. Zbylo jen torzo, odsouzené k zániku.

Příběh rekonstrukce

V roce 2006 se na scéně objevuje Pavel Kysilka. Místo znal od dětství a ruinu v dražbě koupil doslova za pakatel s jednoduchým záměrem opravit ji na víkendovou chalupu. Pak ale zasáhla náhoda. V regionálním časopise o povodí Svratky narazil na fotku svého nového domu s textem, že jde o historické sídlo ředitele slavné sklárny. Skutečný zlom přišel, když se v archivu Zámku Žďár nad Sázavou po šedesáti letech otevřela truhla s dokumenty k Českým Milovům. Uvnitř se skrývaly přesné plány, nákresy budov a mapa osady z roku 1840. Pavel Kysilka dal volnou ruku ateliéru CUBOID architekti a původně skromný plán se proměnil v ambiciózní desetiletou rekonstrukci.

Díky plánům architekti budově vrátili původní proporce, symetrii oken, fasádu a chybějící zvoničku. Místní řemeslníci ručně restaurovali každý zachranitelný prvek. Interiéru dnes vládne dřevo v kontrastu s bílými plochami, což dává vyniknout exponátům. Do domu byla neviditelně integrována moderní technika, například vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo napojené na geotermální vrty, takže vizuální ráz neruší žádné venkovní jednotky.

Expozice

Z původního záměru pořídit do domu pár kousků skla na ozdobu vznikla kolekce čítající přes 1 500 exponátů. Majitelé využili období, kdy ceny historického skla na trhu starožitností dočasně klesly. Dnes už by vytvoření takové sbírky bylo nemožné, protože trh je vyprázdněný. Expozice mapuje období od 17. století do současnosti. Čeští mistři tehdy odmítli jen kopírovat benátské sklo a vyvinuli vlastní produkt: český křišťál. Tvrdé draselno-vápenaté sklo mělo vysoký lesk, dokonalý lom světla a pevnost. Zatímco benátské sklo bylo měkké a šlo jen tvarovat za tepla, český křišťál se dal brousit a rýt za studena.

V galerii uvidíte běžný užitkový sortiment, luxusní šlechtické poháry s detailními erby i barevné experimenty 19. století – včetně vzácného kanárkového skla (barveného uranem, které pod UV světlem světélkuje) či skla opálového a vrstveného. Expozice připomíná i drsný život sklářů. Teploty u pecí dosahovaly 70 °C, vzduch byl plný křemenného prachu a toxických dýmů. Skláři často trpěli silikózou plic a náročné dvanáctihodinové směny v kuse zvládali jen díky neustálému kouření, šňupání a žvýkání tabáku.

Umělá inteligence v akci

Galerie kráčí naproti moderním technologiím a nabízí turistům zážitky, které jinde v Česku nenajdou. Vznikla tak Glaspedie (Milovská encyklopedie skla). V expozici dostanete tablet s aplikací s umělou inteligencí, která vznikla ve spolupráci se startupem Blindspot a ČVUT. Stačí namířit kameru na jakoukoli vitrínu a systém exponát s téměř stoprocentní spolehlivostí rozpozná. Na displeji se objeví popis, datace, technologie výroby a širší historický kontext. Ve vstupním sále se promítá dokumentární film, jehož součástí je detailní 3D digitální rekonstrukce celé sklářské vesnice z roku 1840. Oživuje staré nákresy a ukazuje, kde stála brusírna, jak se otáčela vodní kola a jak se v osadě žilo.

Skvělé zpestření pro rodiny s dětmi je geolokační hra Tajemství pána křišťálu. V okolí muzea vede 800 metrů dlouhá trasa s osmi virtuálními zastaveními. Přes QR kód a geolokaci v telefonu na děti promlouvá umělou inteligencí rozhýbaný původní skelmistr Josef Conrath. Děti plní úkoly, a když hru dokončí, získají diplom Společenstva křišťálu a slevu na vstupné do vnitřní galerie.

Průvodce pro turisty

Aktuální sezónní výstava Sklo a příroda citlivě sází na sepětí umění s okolním prostředím a představuje unikátní díla sklářských legend, manželů Roubíčkových, odvážně zasazená do interiéru i exteriéru galerie. Vedle křehkých plastik dalších špičkových ateliérových sklářů zde můžete obdivovat plátna uznávaných krajinářů (např. Macouna, Hanycha, Sodomky či Wagnera) inspirovaných mistry Antonínem Slavíčkem a Otakarem Nejedlým, kteří v Milovské kotlině nacházeli celoživotní inspiraci. Tento mimořádný soubor harmonicky doplňuje stálou galerijní expozici a potrvá až do 30. září.

Návštěvu Galerie na Milovské huti doporučujeme propojit i s aktivním pohybem v přírodě. Přímo kolem budovy vede okružní naučná stezka Příběh krajiny pod Čtyřmi palicemi, která na svých 20 tematických zastaveních seznamuje s přírodou Milovské kotliny i s historií zdejší sklářské huti. Trasa začíná u mostu přes řeku Svratku a stoupá přímo pod impozantní skalní masiv Čtyři palice. Jeho západní stěna dosahuje výšky zhruba 30 metrů a je korunována čtyřmi mohutnými vrcholy – Sfingou, Kobylou, Paličákem a Baštou. Skály jsou sice vyhledávaným rájem horolezců, avšak díky bezpečně značené vyhlídkové trase si úchvatné výhledy do kraje snadno vychutnají i běžní turisté, než se stezka kolem meandrů vrátí zpět přes České Milovy.

Během letních prázdnin je galerie otevřena od středy do neděle vždy od 11:00 do 15:30 hodin, zatímco v pondělí a úterý zůstává zavřeno. Vzhledem k tomu, že se objekt nachází v chráněné krajinné oblasti se striktním zákazem vjezdu automobilů, nejbližší parkoviště najdete přibližně 750 metrů pod galerií na rozcestí silnice Křižánky–Březiny a zelené sklářské stezky. Skvělou zprávou pro rodiny s kočárky i hendikepované návštěvníky je skutečnost, že celý areál včetně sociálního zázemí je kompletně bezbariérový.