Šafránkova lovecká chata

Když se v Drahoníně vydáte po cestě směrem k lesu, narazíte na výjimečnou stavbu, která na první pohled zaujme svým okrouhlým tvarem. Dřevěná Šafránkova lovecká chata shlíží ze skály nad řekou Bobrůvkou nedaleko Šafránkova mlýna už od roku 1939. Pro mlynáře Františka Šafránka ji navrhl jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století Bohuslav Fuchs. Tento unikátní objekt, dnes chráněný jako kulturno-historická památka, v sobě ukrývá příběh proměny české architektury na prahu druhé světové války.

Stavba v Drahoníně představuje příklad takzvané vernakulární moderny – dosud málo zmapovaného fenoménu 30. a 40. let, jehož objevování se dnes intenzivně věnuje kurátor a historik architektury Adam Štěch. Hospodářská krize a blížící se válečné nebezpečí zastavily velké městské projekty. Architekti i jejich klienti začali hledat únik před hektickým a nejistým světem v samotě divoké přírody. Pod vlivem trampingu, skautingu i myšlenek filosofa Henryho Davida Thoreaua o životě v lesích se funkcionalismus odklonil od přísně vědeckých, bělostných kvádrů. Místo nich začaly vznikat organické formy využívající lokální materiály, dřevo a tradiční venkovské stavební postupy.

Pro Bohuslava Fuchse znamenala chata nad Bobrůvkou pozoruhodnou odbočku od velkorysých městských zakázek. Autor brněnské Zemanovy kavárny, ikonického hotelu Avion, Masarykova studentského domova či termálního koupaliště v Trenčianských Teplicích zde prokázal mimořádný cit pro krajinu a menší měřítko. V Drahoníně vytvořil komorní, intimní prostor, který dokonale splynul s okolitým skalnatým údolím a stal se trvalým důkazem toho, jak elegantně dokázala česká moderna splynout s lidovou tradicí.