2 - Klášter a město

Dějiny současného města Žďáru nad Sázavou jsou úzce spjaty s dějinami cisterciáckého kláštera, který byl založen na pomezí Čech a Moravy v polovině 13. století Bočkem ze Zbraslavi. O jeho počátcích a prvních desetiletích fungování nás informuje středověká Chronica Domus Sarensis. O Žďáře jako městečku se poprvé zmiňuje listina z roku 1293. Podle zachovaných urbářů z roku 1407 čítalo městečko 93 usedlostí, roku 1462 na 97 usedlostí a roku 1483 na 104 usedlostí. Jedny z nejstarších dochovaných kamenných staveb, žďárská tvrz a kostel sv. Prokopa, se dodnes tyčí na skalním ostrohu nad řekou Sázavou právě nad Farskými humny, kde teď stojíte.

Cisterciáci, šedí mniši, otiskávali “pečeť Boží do krajiny” a do značné míry ovlivňovali její tvář. Stejně tak klášter ovlivňoval všechny aspekty života na panství a ve městě, byl důležitým centrem vzdělanosti. Město i klášter se společně potýkaly a vyrovnávaly se všemi politickými, společenskými a hospodářskými změnami, kterými během staletí procházely české země. Někdy sdílely stejné zájmy, ale v některých obdobích, zvláště během 17. a 18. století se jejich hospodářské zájmy střetávaly. Složité byly vztahy zejména v 1. polovině 17. století, kdy byl žďárský klášter zrušen a na několik desítek let nebyl v rukou cisterciáckého řádu. Stal se nejprve stolním statkem olomouckého biskupství a nakonec soukromým majetkem tehdejšího olomouckého biskupa kardinála Františka z Ditrichštejna. Ditrichštejn povýšil roku1607 Žďár na město, aby umožnil jeho větší rozmach a získal náklonnost jeho obyvatel. Díky tomu mohl snadněji prosazovat své hospodářské a náboženské zájmy a roku 1614 docílil také zrušení kláštera a odchodu cisterciáků. Mniši se do Žďáru vrátili roku 1638 a čekala je postupná obnova řeholního života i hospodaření na panství.

Za opata Václava Vejmluvy, který stál v čele žďárského konventu v letech 1705 až 1738, vyvrcholil rozkvět řeholního života a osobní barokní zbožnosti. Areál kláštera byl barokizován a na hladině Konventního rybníka se zrcadlilo poutní místo ve tvaru pěticípé hvězdy zasvěcené novému baroknímu světci Janu Nepomuckému. Tradice svatojánských poutí přetrvala po zrušení kláštera i díky žďárským občanům dodnes. 

Po zrušení kláštera Josefem II. roku 1784 byl majetek spravován Moravským náboženským fondem a postupem času se dostal do rukou šlechtické rodiny Kinských, která navázala na hospodářské tradice cisterciáků a dodnes jej spravuje. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zařazený na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a spravovaný římskokatolickou farností, je dodnes jedním z nejvýznamnějších symbolů Žďáru a připomíná po staletí trvající pevné pouto mezi městem a klášterem.

Úkoly pro děti:

Zkus co nejrychleji zopakovat jazykolam a vymysli svůj vlastní.

Cisterciáci cestou ctností celičký čas cupitají.