7 - Vápenice

Jezírko Vápenice, u něhož se nyní nacházíte, vzniklo zatopením starého vápencového lomu. Lom sloužil k dobývání krystalického vápence - horniny přeměněné za vysokých teplot a tlaku, která je též označována jako mramor. V jeho okolí se dodnes nacházejí rozsáhlé haldy a pozůstatky povrchových dobývek z období těžby. 

První písemná zmínka o těžbě vápence v těchto místech pochází z roku 1834, avšak vápenec se zde těžil již od středověku. Těžba byla ukončena počátkem 20. století a lom byl zatopen spodní vodou (max. naměřená hloubka jezírka je 11,8 m).

Objev zdrojů krystalických vápenců na Žďársku ve 13. století měl - na rozdíl od dalších nerostných surovin v oblasti Českomoravské vrchoviny (např. drahých kovů či železné rudy) - pouze regionální význam. Pro žďárské cisterciáky však představovaly ekonomicky důležitý prvek a nenahraditelný zdroj. Ačkoliv nejsou tato ložiska rozsahem velká, v okruhu mnoha desítek kilometrů se podobná surovina nevyskytovala. Mramor se proto na Žďársku těžil na několika místech po dobu téměř 600 let.

Kromě Vápenice a jejího okolí se nacházejí další bohatá ložiska krystalického vápence v lokalitě zvané Dolinky či Stará Vápenice, která byla objevena pravděpodobně mnohem dříve. Tato lokalita leží blíže k  samotnému klášteru i k centru města. V minulosti se zde těžil mramor povrchově, a to pravděpodobně v řadě povrchových dobývek a drobnějších lomů. Pozůstatky po těžbě se místy zachovaly dodnes.

Těžený krystalický vápenec sloužil především jako surovina pro pálení vápna. Cesta, po které budete pokračovat k dalšímu stanovišti, nese označení vápenická a vede ke křižovatce, odkud byla surovina dále převážena buď do kláštera, či do města. Na obou lokalitách bylo objeveno několik pecí na pálení vápna. Nejstarší písemná zmínka takové peci v této oblasti pochází z roku 1562, lze však předpokládat existenci menších pecí již ve středověku. Na Dolinkách byla archeologicky zkoumána vápenická pec ze 17. a 18. století, která patrně souvisela s tehdejšími přestavbami kláštera nebo výstavbou kostela na Zelené hoře. Těžba zde byla ukončena pravděpodobně na konci 18. století. V blízkosti jezírka Vápenice existovaly v 19. století dvě šachtové pece.

Mramor byl dobře opracovatelný a představoval jeden ze zdrojů pro výrobu dekoračních prvků při stavbě žďárského kláštera - především kostela. V interiérech jmenovaných staveb nalezneme řadu portálů, klenebních žeber a další výzdoby právě z mramoru. Nedokončené mramorové kamenické články, pravděpodobně určené pro klášter, byly nalezeny i při archeologickém výzkumu v osadě Žďár a podle jejich podoby souvisely s budováním konkrétních částí klášterního kostela v letech 1255–1264. S mramorovými prvky se setkáme i v kostele na Zelené hoře a v kostele sv. Prokopa.

Okrajově mohl být mramor (zhruba po roce 1500) využíván také jako struskotvorná přísada v hutnictví železa v železářských provozech v oblasti dnešních Hamrů nad Sázavou.

Úkol pro děti:

Projděte se mlčky kolem jezírka, najděte si svůj strom a odpočiňte si pod ním v silentiu. Užijte si ticho, které obklopovalo cisterciácké mnichy po většinu jejich života. Vnímejte zvuky přírody a myšlenky, které k vám přicházejí.