Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše

Bazilika, původně konventní chrám cisterciáckého kláštera ze 13. století, představuje mistrovské propojení středověké tradice s dynamikou barokní gotiky. Po nástupu opata Václava Vejmluvy byl původní, požáry poškozený kostel upravený architektem Janem Blažejem Santinim Aichelem.

Mimo otevírací dobu lze domluvit prohlídky na tel. 734 673 412.

Příběh opata a architekta

Podobně jako na blízké Zelené hoře, i zde stál u dnešní podoby kostela výjimečný tandem: vizionářský opat žďárského kláštera Václav Vejmluva a geniální architekt Jan Blažej Santini Aichel. Když Vejmluva v roce 1689 vstoupil do zdejšího noviciátu, postihl klášter ničivý požár, který mnichy na čas vyhnal. Po svém návratu a pozdějším zvolení opatem se však tento schopný muž rozhodl proměnit rány osudu v rozkvět. V roce 1706 povolal mladého Santiniho, aby strohému, požáry poškozenému středověkému interiéru vdechl novou sílu. Santini se k úkolu postavil s neobyčejným citem – plně respektoval původní gotickou dispozici, ale obohatil ji o nové štukové modelace, empory a specifickou hru světla a stínu.

Monumentální prostor a varhany

Prostor hlavní lodi uchvacuje svou monumentalitou a architektonickou odvážností. Santini mistrně zasáhl do vnitřního uspořádání, když zrušil původní kůr nad hlavním vstupem a nahradil ho úzkou loží. Příčnou loď (transept) překlenul po obou stranách emporami – balkónky, na které umístil velkolepé varhanní skříně. 

Svědectví věků

Stěny baziliky jsou živou kronikou lidských osudů a šlechtických rodů, které formovaly dějiny. Severní závěrová kaple uchovává nejstarší románsko-gotické počátky včetně vzácné malby z 15. století, kde Panna Marie předává opatovi insignie. Pod ní v tumbě odpočívají ostatky zakladatelského rodu (paní Sibyly či Bočka ze Zbraslavi). Jižní strana presbytáře ukrývá monumentální, v roce 2007 odhalenou nástěnnou malbu z 15. století. Zobrazuje průvod 14 klečících rytířů rodu Kunštátů vedený zakladatelem Bočkem a samotným českým králem Jiřím z Poděbrad, kteří symbolicky odevzdávají model kostela do rukou Panny Marie. Právě Jiří z Poděbrad se po vyplenění kláštera husity v roce 1422 zásadně zasloužil o jeho obnovu.

Ora et labora: Za zdmi rajského dvora

Cisterciácký řád, odvozený z francouzského Cîteaux (latinsky Cistercium), stavěl na ideálech chudoby a přísné řehole svatého Benedikta Ora et labora (Modli se a pracuj). Tato prostota se původně odrážela v chrámech bez nánosu drahých kovů a okázalých ozdob. Symbolem této hluboké úcty je ve žďárské bazilice Oltář Panny Marie Studniční, odkazující na původní název kláštera „Studnice Blahoslavené Panny Marie“.

Skutečné srdce mnišského života se otevírá na rajském dvoře, v prostoru klauzury, kam laická veřejnost neměla přístup. V tomto tichém čtvercovém dvoře, odděleném od hospodářského shonu, se odehrávala podstatná část dne mnichů, kteří v letním i zimním režimu vstávali již kolem půl druhé ráno ke společným modlitbám. Dominantou dvora je studniční kaple, dokončená v roce 1300 jako vůbec první kamenná stavba na území Žďáru. Přestože klášter v roce 1784 podlehl dalšímu ničivému požáru a byl na žádost posledního opata zrušen, konventní kostel byl opraven a roku 1786 prohlášen za kostel farní. 

S délkou lodi přesahující 70 metrů jde o druhý nejdelší kostel na Moravě. Historický význam památky byl roku 2009 potvrzen udělením čestného titulu bazilika minor.

Další informace najdete i v našem průvodci: Santiniho stezka