Kolem nejznámějších skal Žďárských vrchů

Osada Blatiny, místní část Sněžného, je startem i cílem asi šestnáctikilometrového výšlapu kolem nejoblíbenějších skal Žďárských vrchů. Dříve se Blatiny založené v podmáčeném terénu v 18. století jmenovaly Neustift, časem byly počeštěny na Novosady a Blatinami jsou oficiálně od roku 1924. Zaparkovat je možné na parkovišti na okraji vsi a červená značka poté pokračuje přes ni. Mine i místní zajímavost v podobě kavárny s malou pražírnou HOFR, kde se už od roku 1990 v maloobchodní produkci vyrábí káva.Vzniká z pěti druhů kávových zrn z Jižní Ameriky a Indie a v kavárně je k dostání třeba i se šlehačkou, čokoládou nebo medem, a to v kombinaci s různými sladkými či slanými pochutinami.

Za statkem trasa z červené značky odbočí vpravo, obejde osadu z druhé strany a vystoupá na louku s vyhlídkovým místem, kde se tyčí Monument Radka Jaroše - čtyři metry vysoký a čtrnáct tun těžký kámen věnovaný horolezci z Nového Města na Moravě, jenž na nedaleké skále Drátník před čtyřmi desítkami let sbíral své první lezecké zkušenosti. Ostatně k Drátníku nebo jinak také Drátenické skále či Dráteničkám trasa přes louku zamíří – v lese se pak napojí na červenou „hřebenovku“. Drátník však není výhradně pro horolezce, protože na severní „skalku“ se při troše šikovnosti dostane i pěší turista.

Další zastávkou na červeně značené cestě je Malinská skála, jedna z nejkrásnějších rulových formací Žďárských vrchů. Dvacet metrů vysoké skály jsou uspořádané do kruhu kolem vrcholu s výhledem na okolní krajinu, kam se dá dostat i bez horolezecké výstroje. Červená značka poté pokračuje k Lisovské skále - i tam se dá vystoupat až na vrchol. Pod zhruba dvanáct metrů vysokým masivem se ve svahu rozkládá takzvané kamenné moře.

Pěšina vedoucí lesem následně klesne nejdříve k přístřešku pod skálu, odkud pokračuje k rozcestí pod Devíti skalami – nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů (836 m n. m.) a po o metr vyšší Javořici v Jihlavských vrších současně druhému nejvyššímu bodu Českomoravské vrchoviny. Devět skal se zabezpečenou vyhlídkou pro turisty na takzvaném Hlavním bloku je v oblibě také u horolezců, kteří ve skalním masivu využívají řadu cest. Od rozcestí k přírodní památce vyhlášené v roce 1976 vede žlutá turistická značka. Devět skal tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a tři malé věžičky, za příznivého počasí se z nich nabízejí výhledy severním směrem na Svratku a pomezí Čech a Moravy. Kromě Hlavního bloku tvoří Devět skal ještě dalších osm skalisek se jmény Záludná věž, Žďárská věž, Královský zámek, Dvojitá věž, Pyramida, Malá věž, Strmá věž a Šikmá věž.

Od Devíti skal trasa zamíří po modré značce směrem ke Křižánkám. Po zhruba kilometru cesty lesem se vpravo od cesty „vyloupne“ hradba Bílé skály. Mohutný rulový útvar dlouhý asi šedesát metrů a dosahující výšky až třicet metrů je především ideálním terénem pro horolezce, avšak některé níže položené partie jsou přístupné i pro turisty. Modré značení pokračuje až na rozcestí, kde končí křižánecká naučná stezka Naše stromy, a poté se trasa odkloní vpravo na lesní komunikaci vedoucí k osadě Milovy. Přibližně v její polovině se po pravé straně nachází pamětní kámen s iniciálami F. J. I. a daty 18. 6. 1830 a 21. 11. 1916, který má údajně připomínat rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. A to i přes skutečnost, že se mocnář nenarodil 18. června 1830, jak je na kameni vyryto, nýbrž až o dva měsíce později.

Osada Milovy (Millau, Moravské Milovy), dnes s četnými ubytovacími a stravovacími zařízeními, vznikla po obou stranách řeky Svratky v místech,  kde vodní tok tvořil hranici mezi Čechami a Moravou, tudíž i mezi panstvími. Na české straně na panství rychmburském tak vznikly České Milovy a na moravské straně na území novoměstského panství zase Moravské Milovy. To bylo v roce 1731 a první moravští osadníci si vystavěli chalupy u Milovského rybníka, který založil již v roce 1610 majitel novoměstského panství Vilém Dubský z Třebomyslic. Později v osadě vznikla i vysoká pec na výrobu železa a vrchnostenský hospodářský dvůr. V roce 1850 byly Moravské Milovy přičleněny ke Sněžnému (tehdy Německému) a zůstaly u něj dodnes pod názvem Milovy. V roce 1935 u Milovského rybníka vznikl hotel coby základ budoucího rekreačního využití oblasti. Závěrečná část trasy kolem kempu obejde rybník a přes les zamíří zpátky do Blatin.