Zimní výlet kolem Rozsoch

Zimní krajina Bystřicka má své neopakovatelné kouzlo i ve dnech, kdy krajinu pokrývá sněhová peřina. Připravili jsme pro vás patnáctikilometrový pěší okruh, který vás provede místy, kde se potkává historie, malebné výhledy i kuriózní lidové tradice.

Naši trasu začínáme u bystřického nádraží, v těsné blízkosti areálu Centra Eden. Ten se sice pro veřejnost otevírá až na jaře, ale hned za ním nás cyklostezka podél kolejí dovede k červené turistické značce. Cesta vede skrze kolem rybníků a polí až do vesničky Vojetín, odkud je to už jen pár kroků do Rozsoch.

Obci se šesti stovkami obyvatel dominuje kostel sv. Bartoloměje. Pokud vás zajímá historie, vězte, že základy svatostánku sahají až do roku 1285. Svou současnou barokní tvář získal v 18. století díky Maxmiliánu Josefu Mitrovskému z Nemyšle, který v kryptě kostela dodnes odpočívá. Před kostelem nepřehlédněte pískovcový kříž a sochy archanděla Michaela a sv. Jana Nepomuckého.

Rozsochy jsou v celém kraji proslulé svou Ostatkovou zábavou. Právě zde se totiž zrodila tradice, která byla nedávno zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina. V Rozsochách se totiž drží unikátní zvyk – místo basy se zde pochovává muzikant. Tato tradice vznikla před více než padesáti lety po kuriózní nehodě, kdy se skupina muzikantů nad ránem vracela z tancovačky a rozhodla se sjet zasněžený kopec od nádraží přímo na base. Nástroj sjezd nepřežil a muzikanti, kteří narychlo nesehnali náhradu, museli při masopustním rituálu pohřbít samotného basistu. Dnes již živého člověka nahradila figurína jménem Masopust, které jsou při obřadu kladeny za vinu všechny humorné i „přibarvené“ události, které se v obci za uplynulý rok udály. Celý rej masek s ceremoniálními rolemi, jako jsou zvoníci, vdova či farář, se letos odehraje v úterý 17. února 2026 večer v místní orlovně.

Při odchodu z obce nemůžete minout nádraží v Rozsochách, které zvítězilo v anketě o Nejkrásnější nádraží ČR roku 2019. Kromě vzorné čistoty zde najdete i technickou památku – drobnou drážní budovu z let 1903–1904, která dříve sloužila jako lampárna či prádelna a dodnes si zachovala své původní architektonické detaily. Nádraží leží na malebné trati č. 256, které se přezdívá „Tišnovka“. Tato 60 km dlouhá spojnice mezi Žďárem nad Sázavou, Novým Městem na Moravě, Bystřicí a Tišnovem byla vybudována firmou Osvalda Životského a provoz zde byl slavnostně zahájen 25. června 1905. Pokud se na výlet nechystáte pěšky, můžete využít turistický spěšný vlak Pernštejn, který každý víkend spojuje Brno se srdcem Vysočiny.

Trasa nás dále vede k rozcestí nad Domanínským rybníkem. Tato rozlehlá dvacetihektarová vodní plocha, kterou protéká řeka Bystřice, má kořeny už v 15. století v dobách pánů z Pernštejna. Její osud byl dramatický – v roce 1883 se hráz protrhla a plocha na dlouhá desetiletí zarostla lesem. Rybníkem se místo stalo znovu až po rozsáhlé rekonstrukci v 70. letech minulého století a dnes je oázou klidu pro rybáře i turisty. 

Po přechodu hráze a krátkém stoupání lesem se před námi otevře pohled na návrší zvané Horka, kde od roku 2022 stojí soukromá dřevěná Zítkova rozhledna. Tato osmimetrová stavba je volně přístupná a nabízí netradiční pohled na region ze zastřešené plošiny ve výšce necelých čtyř metrů. Otevírá se odtud kruhový výhled na Bystřici nad Pernštejnem, Pohledeckou skálu a vrcholy Českomoravské vysočiny od Karasína až k Harusovu kopci. Zajímavostí je malá zvonička v horní části rozhledny, ve které je umístěn původní zvon z domanínské kapličky.

Závěrečná část výletu nás zavede do bystřické čtvrti Domanínek a dále podél toku Bystřice do volnočasového areálu Lužánky. Zdejší hlavní lákadlo, Park miniatur, nabízí fascinující návrat do 14. a 15. století. V kopii údolí řeky Svratky jsou rozmístěny modely hradů a klášterů v měřítku 1:50. Pod rukama výtvarníka Zdeňka Brachtla zde vyrostly zmenšeniny Pernštejna, Zubštejna, ale i zaniklých památek, jako je klášter v Doubravníku či hradu v Čeernvíru.. Atmosféru středověku dokreslují i monumentální sochy. Hned u vstupu vás ohromí betonový Zubr od Michala Olšiaka, připomínající legendu o uhlíři Věnavovi, a z vyvýšeného místa na vše shlíží postava Viléma II. z Pernštejna. Pro rodiny s dětmi je třešničkou na dortu Pohádková alej s dřevěnými postavami.