Za zaniklými mlýny na Olešné

Start jarního výletu za zaniklými mlýny na potoce Olešná je ve Zvoli nad Pernštejnem – zaparkovat se dá před kostelem sv. Václava, dílem architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Červená značka poté vede ve směru k Bobrové na okraj obce, kde po pravé straně stojí první ze zaniklých mlýnů – Míčův mlýn.

První záznamy o mlýnu rodiny Míčovy se vztahují k roku 1670, o dvě stovky let je vystřídala mlynářská rodina Kohoutova, která mlýn provozovala až do doby před druhou světovou válkou – v té době tam fungoval mlýn i pila, jejíž provoz byl zachován ještě několik let po skončení války. Dnes se objekt nachází v soukromém vlastnictví, stejně jako všechny další bývalé mlýny po cestě. Ve všech skončil provoz ještě před II. světovou válkou či krátce po ní, dnes jsou po stavebních úpravách většinou využívány k bydlení či rekreaci. 

Trasa poté před křížkem uhne ze silnice II/388 vpravo na polní cestu vedoucí nad mlýnem. Ta směřuje proti proudu Olešné ke Strchovu mlýnu, před kterým se zleva připojí modrá turistická značka. Obílený zrekonstruovaný hlavní objekt dominující dalším budovám v areálu připomíná mlýn, jehož provoz se datuje až do středověku – mlynářský rod Strychů (Strchů) je v místě zaznamenán už v roce 1483. O 250 let později v mlýně hospodařila rodina Mazlových, koncem 18. století Novotní, které ale po pětatřiceti letech opět vystřídali Mazlovi.

Modrá značka před mlýnem přejde mostek, projde areálem a za ním z údolí vystoupá na polní cestu pokračující k Branišovu. Po asi sedmi stovkách metrů se nabízí krátká zacházka vlevo k Ráčkovu mlýnu. Ten byl postaven rodinou zemanů Ráčků před rokem 1607, ovšem zmínka o Ráčkově mlýně se vyskytuje už v 16. století, kdy jej vlastnila rodina Dvořákových. Tu později vystřídal mlynářský rod Kubišů a naposledy Kosteleckých (Kostolanských), avšak jeho činnost skončila ještě před druhou světovou válkou.

Poté, co modrá značka projde okrajem Branišova, na konci vesnice pokračuje po cestě vpravo kolem Branišovského mlýna. I ten je dnes přestavěný na obytné a hospodářské stavení. Jako první je v záznamech k roku 1835 zanesena rodina Kohoutových, kterou po necelém století vystřídali mlynáři Staří.

Od mlýna trasa zamíří krátkou zacházkou k lokalitě Vitoušky s romantickými skalami v lese vpravo od cesty, aby se poté vrátila zpět na silnici  II/385, pokračovala po ní vpravo a první odbočkou vpravo se pak po příjezdové cestě dostala k dalšímu ze zaniklých mlýnů na Olešné. Je jím Burešův mlýn. K roku 1835 je ve mlýně evidován mlynář Václav Bureš, začátkem 30. let 20. století Burešovy vystřídala rodina Lamplotů. V Burešově mlýně se mlelo až do roku 1952 a poté se v něm ještě šrotovalo pro JZD. Dnes areál slouží k bydlení a hospodářským účelům.

Výšlap od mlýna následně pokračuje vlevo do konce po polní cestě mířící přes zemědělské družstvo v Křídlech a dál do obce. Protíná ji silnice II/385 a trasa zamíří i kolem památkově chráněné kapličky Povýšení sv. Kříže se zvoničkou z roku 1843, která byla v roce 2024 o osmnáct metrů přesunuta směrem od frekventované silnice a nyní ji čeká obnova. Zajímavostí Křídel je rovněž kulturní dům zbudovaný v letech 1949-1953 z hospodářské části rychty s kořeny v 16. století. Kulturní dům poutá pozornost obnovenými sgrafity na fasádě, uvnitř se nacházejí obrazy znázorňující domy v obci. Sgrafita i obrazy vytvořil místní rodák akademický malíř Jan Blažek (1920-1981).

Poté, co trasa projde Křídly, na křižovatce se vydá po silnici vedoucí k Nové Vsi. Poblíž křižovatky s odbočkou do Dlouhého došlo 6. dubna 1931 k vraždě pětačtyřicetiletého listonoše z Nového Města na Moravě Klementa Mifka. Pachatel jej utloukl železným táhlem od brzdy povozu. Mord, který tehdy spadal do gesce vyhlášené Četnické pátrací stanice v Brně, se ve spolupráci s četníky z Nového Města podařilo vyřešit během několika dní. Pachatelem úkladné vraždy byl sedmadvacetiletý Antonín Horký z Řečice, výpomocný listonoš a kolega Mifka, a jeho motiv nebyl zcela typický – jednoduše chtěl získat místo svého kolegy. Byl odsouzen k trestu smrti, který mu byl poté změněn na doživotí, zemřel v roce 1944. Tragickou událost poté na místě desítky let připomínal pamětní kámen.

Od křižovatky trasa výšlapu pokračuje odbočkou do Dlouhého po trase cyklotrasy číslo 5130 a poté po stejné stezce do nedalekých Račic a dál až k silnici II/388. Cesta vedoucí po málo frekventované spojovací silnici mezi lesy, poli a loukami nabízí také vyhlídky do okolí.  Závěrečný úsek pak směřuje vlevo po silnici II/388 k rozcestí Olešínky a odtud po červené značce zpět do Zvole.