Hraběcí stolek je novou rezervací

Nová přírodní rezervace Hraběcí stolek chrání nejen vyhlášený výhled na řeku Svratku, ale i vzácné živočichy v suťovém lese.

Když stojíte na hraně strmého srázu a pod vámi se stáčí řeka Svratka, snadno pochopíte, proč se do tohoto místa zamilovala šlechta i turisté. Hraběcí stolek u Bolešína, místní části Věstína, je právem považován za jednu z nejkrásnějších vyhlídek Koruny Vysočiny. Nyní toto kouzelné místo získalo i oficiální uznání své přírodní hodnoty – stává se šedesátou sedmou přírodní rezervací, o kterou bude Kraj Vysočina pečovat.

Nezapomenutelný výhled z výšky 530 metrů nad mořem nabízí scenérii, která vás neomrzí. Přímo pod vámi se třpytí hladina řeky Svratky a vodní nádrže Vír II, zatímco na protějším kopci můžete mezi korunami stromů zahlédnout zříceninu hradu Pyšolec. Celé území nové přírodní rezervace o rozloze téměř dvaceti hektarů tvoří divoké skalní stěny a suťová pole.

Právě díky tomuto extrémně náročnému terénu se v místě zachovaly smíšené lesy v jejich původní nezměněné podobě. Zatímco na mírnějších svazích v okolí se často hospodařilo a lesy tam v posledních letech citelně zasáhla kůrovcová kalamita, srdce Hraběcího stolku zůstalo díky strmým skalám prakticky nedotčené. Sekera dřevorubce tam po generace zkrátka pořádně nedosáhla, což vytvořilo ideální podmínky pro život, který už jinde vymizel.

Příběh tohoto místa je historicky spojen s kunštátským panstvím. Své jméno vyhlídka získala díky hraběti Františku Josefu Coudenhove-Honrichsovi, který si místní krajinu velice oblíbil. Při svých loveckých toulkách si nechával prostírat k obědu přímo na dřevěné trámové rozhledně, kterou zde nechal v roce 1903 vystavět. Přestože tato původní stavba v roce 1930 zanikla, tradice nezmizela. V roce 2020 na Hraběcím stolku bratři Bartoňovi vybudovali stylový dřevěný altán, který opět připomíná éru hraběcích hostin na místě s neopakovatelným výhledem.

Nová přírodní rezervace nechrání jen krásné výhledy, ale především fascinující svět, který se skrývá v mechu, pod kůrou stromů nebo v jejich korunách. Na západní straně skalnatého ostrohu se navíc ukrývá hluboký zářez s drobným potůčkem. Ten v terénu vytváří kaskádovitý vodopád obklopený lesními prameništi. Právě toto vlhké a stinné mikroklima je domovem opravdového pokladu – drobného měkkýše praménky rakouské, která si libuje v naprosto čisté vodě.

Odborné průzkumy v lokalitě odhalily stovky druhů brouků a desítky druhů pavouků, které jinde na Vysočině jen tak nepotkáte - například drobné skákavky sosnové, která si libuje na výslunných okrajích lesa. Mezi skalními výchozy a v suťových lesích žijí skutečné rarity, jako je tajemná šestiočka důlkatá nebo vzácné skálovky. 

Skutečným královstvím je Hraběcí stolek pro milovníky brouků, kterých tu vědci napočítali přes 250 druhů. Dominantou podrostu je sytě modrý střevlík vrásčitý, který je živým důkazem starého a zdravého lesa. V tlejícím dřevě starých habrů a buků se vyvíjejí vzácní tesaříci a krasci, zatímco pod kůrou čerstvě odumřelých stromů hlídkuje dravý lesák rumělkový. Nad vašimi hlavami v dutinách starých buků hnízdí vzácní ptáci, jako je holub doupňák, puštík obecný nebo čáp černý.

Hraběcí stolek je důkazem, že ta nejkrásnější místa vznikají tam, kde člověk nesoupeří s přírodou. Až se tam příště vydáte, nezapomeňte, že se nedíváte jen na meandr řeky, ale do místa, kde každý starý kmen a kámen v suti tvoří domov pro stovky vzácných obyvatel.