Čtyři stříbrné poklady uvidíte v Nedvědici

Jsou místa, která svou historii jen tiše šeptají, a pak jsou místa, která ji na vás doslova křičí. Lokalita u přírodní památky Křižník nad Dolním Čepí, místní části Ujčova, patří do té druhé kategorie. To, co začalo v roce 2016 jako náhodný objev u liščí nory, se během několika let proměnilo v numismatickou senzaci evropského formátu. Letos v dubnu se otevírá v nedalekém Turistickém informačním centru v Nedvědici nová rozšířená expozice stříbrného mincovního pokladu z Dolního Čepí. Poprvé v ucelené formě představuje výběr ze všech čtyř novodobých mincovních depotů a odhaluje příběh, který začal už v 19. století.

Kopec, který odedávna ukrývá stříbro

Lokalita Na Horce, jak se vrcholu u přírodní památky Křižník u Dolního Čepí odedávna říká, není pro historiky žádnou neznámou. Současné nálezy totiž nejsou prvními záblesky z čistého nebe. Už zaprášené archivy z 19. století hovoří o tom, že tento strmý svah nad řekou Svratkou vydal své poklady již dříve.

První zdokumentované zmínky o nálezech mincí na tomto místě pocházejí z let 1856 a 1888. Tehdejší nálezci však neměli k dispozici moderní archeologické metody a osud tehdejších „pokladů“ zůstává z velké části nejasný – pravděpodobně skončily v soukromých sbírkách nebo byly tehdejším majitelem pozemku rozprodány. Celkem je dnes lokalita spojována s neuvěřitelnými sedmi mincovními depoty. Tato „koncentrace bohatství“ v jednom jediném kopci dělá z Dolního Čepí jedno z nejpozoruhodnějších míst Vysočiny.

Od liščí nory ke stříbrnému

Novodobá kapitola příběhu se začala psát na podzim roku 2016. Tehdy místní lesník při běžné pochůzce narazil u liščí nory na něco, co do lesní hrabanky nepatřilo. Ze země vykukoval zdobený keramický džbán. Když jej lesník opatrně vyjmul, zjistil, že je dnem vzhůru – což byl první signál pro archeology, že nešlo o náhodnou ztrátu, ale o záměrné a pečlivé ukrytí majetku. Uvnitř se skrývalo 284 mincí, převážně stříbrných tolarů a grošů.

O sedm let později, v létě roku 2023, se historie opakovala s ještě větším nálezem. Jiný poctivý nálezce, který v téže lokalitě hledal shozené jelení parohy, narazil na další tři keramické nádoby. Tentokrát šlo o obrovský nález – téměř sedm kilogramů stříbra rozdělených do tří samostatných celků. Celkem tak tato lokalita vydala v novodobé historii 983 mincí.

Poctivost se vyplácí

V dnešní době se často mluví o hledačích s detektory kovů, kteří nálezy zatajují. Příběh pokladů z Dolního Čepí je ale o poctivosti. Oba nálezci se zachovali příkladně a svůj objev okamžitě nahlásili Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Kraj Vysočina jejich čestné jednání ocenil i finančně. První nálezce za poklad v odhadované hodnotě 723 tisíc korun získal odměnu ve výši 108 tisíc korun. Druhý nálezce z odevzdání tří nádob se stříbrem obdržel odměnu ve výši 111 000 korun. Tyto částky nejsou jen „nálezným“, ale uznáním za to, že poklad zůstal zachován jako celek. Právě díky jejich zodpovědnému přístupu se můžeme dnes v Nedvědici kochat nálezy, které by jinak skončily rozptýlené na černém trhu.

Co přesně země vydala?

Díky precizní práci numismatičky Dagmar Grossmannové a archeologa Davida Zimoly dnes známe detailní složení každého z nálezů:

• Depot I (ukryt 1642–1643): Obsahoval mince z Čech, Slezska, Rakouska, ale i exotické ražby z Anglie (šestipence), italských Benátek či švýcarského St. Gallenu. Jednalo se o 284 mincí v celkové přepočtené hodnotě 122 zlatých rýnských.
• Depot II (ukryt 1672–1673): Tento nález byl do země uložen až čtvrt století po válce. Historici spekulují, že může souviset s prodejem místního svobodného dvora v Dolním Čepí. Obsahoval zejména patnáctikrejcary císaře Leopolda I. Celkově se jednalo o 169 mincí a jeho přepočtená hodnota byla 45 zlatých rýnských.
• Depot III (ukryt 1641–1642): Ačkoliv obsahoval „pouze“ 153 mincí, jeho hodnota byla ze všech nejvyšší – neuvěřitelných 197 zlatých rýnských. Obsahoval totiž vysoký podíl těžkých stříbrných tolarů.
• Depot IV (ukryt 1640–1641): Celkem 378 mincí, převážně drobnějších, jako byly pražské groše. Celková přepočtená hodnota činila 82 zlatých rýnských. Pravděpodobně šlo o celoživotní úspory drobného obchodníka či řemeslníka.

Stíny třicetileté války

Údolí řeky Svratky bylo v 17. století dějištěm krutých bojů. V květnu 1645 byla Nedvědice i blízký hrad Pernštejn v přímém ohrožení švédskými vojsky generála Torstenssona. Zajímavou reálií, kterou nálezy osvětlují, je působení tzv. dobrovolnických oddílů (rekrutů), které vedli rytmistři Hennemann a Unger.

Ti se svými muži prováděli partyzánské výpady proti Švédům, přepadali jejich zásobovací vozy a kořist pak pravděpodobně ukrývali v okolních lesích. Dolní Čepí bylo díky svému strategickému postavení a hustému zalesnění ideálním „sejfem“. Zda jsou tyto mince válečnou kořistí těchto odvážných mužů, anebo úsporami sedláků, kteří prchali před drancováním, se už nikdy s jistotou nedozvíme. Právě to tajemství je ale na expozici nejlákavější.

Historickou anomálií je však depot II. Zatímco ostatní nálezy jasně korelují s válečnou vřavou 40. let 17. století, tento poklad byl do země uložen až kolem roku 1672 – tedy téměř čtvrt století po válce. Tato časová propast naznačuje, že vrchol sloužil jako bezpečný úkryt pro cennosti i v dobách relativního míru, možná v souvislosti s tajnými obchodními transakcemi nebo majetkovými převody místních svobodných dvorů.

Co byste si za poklad koupili?

Pro moderního návštěvníka je těžké si představit tehdejší hodnotu stříbra. Díky dochovaným záznamům si ale můžeme udělat jasnou představu o tehdejší kupní síle: učitel v té době vydělával cca 1 tolar měsíčně. Dobrá kráva stála mezi 6 až 10 zlatými rýnskými. Vykrmený vepř přišel na 2 až 4 zlaté.

Pokud tedy vezmeme v úvahu depot III s hodnotou 197 zlatých, mohl si jeho majitel teoreticky koupit stádo čítající 20 až 30 krav. V kontextu venkovské osady šlo o nepředstavitelné bohatství. Celková hodnota všech nalezených mincí by tehdy stačila na vyplacení roční mzdy několika desítkám dělníků nebo na nákup celého hospodářství s pozemky.

Detaily, které vás překvapí

Nálezy odhalily i odvrácenou stranu tehdejší ekonomiky – padělatelství. V jednom z depotů byla nalezena dobová falsa. I v 17. století se totiž podvodníci pokoušeli razit mince z méně hodnotných kovů a pouze je tence postříbřit. Archeologové také vyzdvihují uměleckou hodnotu nádob. První nalezený džbán byl zdoben červenou malbou s motivem jelena a rostlin, což svědčí o tom, že i předměty denní potřeby měly na Nedvědicku vysokou estetickou úroveň.

Pozvánka do expozice

Nová rozšířená expozice v Turistickém informačním centru v Nedvědici (historický dům čp. 32) nabízí unikátní propojení dvou bohatství regionu. Ve vitrínách nyní uvidíte 330 vybraných mincí zapůjčených z Muzea Vysočiny Jihlava, které reprezentují všechny čtyři hlavní nálezy.

Návštěvníci však mohou obdivovat nejen lesk stříbra, ale i krásu místního nedvědického mramoru. Místnost je obohacena o ukázky bílého, šedého, modrého i vzácného růžového mramoru, který tvoří nezaměnitelnou tvář blízkého hradu Pernštejn. K vidění je i původní ruční kamenické nářadí a staré fotografie dokumentující historii těžby v regionu.

Přijeďte se podívat na místo, kde historie doslova vystoupila ze země. Dolní Čepí a jeho stříbrné poklady na vás čekají v podhradí majestátního Pernštejna. Možná, že až se příště vydáte na procházku kolem Svratky, budete se na okolní kopce dívat úplně jinýma očima.