Hrad Pernštejn a krásy Nedvědice

Existují místa, která se vám do paměti vryjí nejne historickou hodnotou, ale i tichou silou krajiny a příběhy, které vypráví každý kámen. Nedvědice, městys na pomezí Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje, je přesně takovým místem. Toto sídlo s přibližně 1 200 obyvateli najdete v sevření údolí, kde se do vod kdysi dravé Svratky vlévá říčka Nedvědička. Obklopená kopci Svratecké hornatiny, nabízí Nedvědice, která není jen bodem na mapě pod slavným Pernštejnem; dokonalou kombinaci historie, přírodní krásy a skvělé gastronommie.  

V područí zubří hlavy: Příběh nedvědické historie

Historie Nedvědice je od první písemné zmínky v roce 1350 neoddělitelně spjata s mocným rodem pánů z Pernštejna. Osada se vyvíjela jako přirozené hospodářské a řemeslné zázemí hradu, což stvrdili bratři Vilém a Vratislav v roce 1482 udělením práva odúmrti – privilegia, které umožnilo poddaným svobodně odkazovat majetek a položilo základy prosperity místních rodů.

Skutečný rozkvět městečka nastal v 16. století pod vládou Jana IV. z Pernštejna, zvaného Bohatý. Ten v roce 1538 vydal „Zřízení nedvědické“, přísný kodex, který reguloval vše od požární ochrany až po mravnost. Klíčovým bodem bylo právo várečné; Jan v sedmnácti bodech osobně dohlížel na kvalitu piva, čímž z Nedvědice vytvořil vážené řemeslné centrum. Respekt městečka v regionu podtrhovalo i hrdelní právo, které nedvědická rada vykonávala pro široké okolí. Tuto temnou kapitolu dějin dodnes v krajině připomíná název vrchu Šibeník, kde stávalo popraviště.

Nejtěžší zkoušku přinesl květen 1645, kdy k hradbám přitáhlo na šest tisíc švédských vojáků. Zatímco hrad Pernštejn pod vedením regenta Mikuláše Fleišingera čtrnáctidennímu obléhání a stovkám dělových ran odolal, městečko v údolí bylo drancováním téměř vymazáno z mapy. Podle lánských rejstříků trvalo celá desetiletí, než se Nedvědice z válečných ran zotavila. Obnovu podpořila až nová privilegia na konání trhů, která městečku potvrdila císařovna Marie Terezie.

Zásadní impuls pro moderní rozvoj přinesl rok 1905, kdy se údolím poprvé prohnal vlak po nově vybudované trati z Tišnova do Žďáru nad Sázavou. Legendární „Tišnovka“ protnula náročný terén Svratecké hornatiny a definitivně otevřela Nedvědici světu. Železnice sem nepřivezla jen suroviny pro místní pily a lomy, ale především první vlnu turistů, kteří podlehli kouzlu pernštejnského podhradí. 

Smutný příběh o medvědici

K atmosféře městečka neodmyslitelně patří pověst, která vysvětluje nejen název obce, ale i jméno samotného hradu. Vypráví o době, kdy hrad nad údolím ještě neměl jméno a v lesích pod ním žil uhlíř. Těžká práce u milířů a časté střety s dravou zvěří z něj udělaly muže, který se nezalekl ničeho. Jednoho dne objevil ve skalní rozsedlině medvědí doupě. Namísto boje s šmelmou však uvnitř našel jen hrající si medvíďata. Neuváženě mláďata vzal a odnesl je domů jako hračku pro svého malého syna.

Druhý den se uhlíř rozhodl medvíďata darovat hradnímu pánovi, čímž však nevědomky spustil řetězec neštěstí. Rozlícená medvědice, která po návratu našla prázdnou sluj, vyrazila v amoku z doupěte. Její čich ji dovedl až k uhlířově chalupě právě ve chvíli, kdy rodiče nebyli doma. Jako odplatu za svá ztracená mláďata popadla uhlířova spícího synka a zmizela s ním v hlubokých hvozdech. Uhlíř tak svou lehkovážnost krutě odpykal. Na památku tohoto smutného příběhu byla ves, která později na místě chalupy vznikla, nazvána Medvědice (Medwidicz). Postupem staletí se počáteční písmeno v mluvě změnilo na dnešní „N“, ale medvěd zůstal s městysem navždy spojený. Do obecní pečeti se dostala vzpřímená medvědice nesoucí v tlapách dítě a samotný hrad byl nazýván jako „Medvědí kámen“, německy Bärenstein, z čehož se časem vyvinul dnešní Pernštejn.

Pevnost, která se proměnila v palác

Na skále nad Nedvědicí se tyčí hrad, který jako by vypadl ze stránek rytířských románů. Pernštejn, pyšně přezdívaný „mramorový hrad“, shlíží na údolí Svratky už bezmála osm století. Je to pevnost, kterou nikdo nikdy nedobyl, a její ojedinělost spočívá v tom, že se zde čas zastavil v dobách pozdní gotiky a rané renesance. Právě tato mimořádná zachovalost z něj činí jednu z nejvýznamnějších památek v celé Evropě, kde se původní jednoduchá dispozice hradu z konce 13. století postupně ztrácí ve spleti pozdějších přestaveb, arkýřů a věží, z nichž nejznámější je válcová Barborka.

Při procházce hradními paláci sledujete vývoj šlechtického sídla. Od strohé středověké pevnosti pánů z Medlova přes pozdně gotickou pýchu Jana z Pernštejna až po luxusní rezidenci Mitrovských. Pernštejnové, kteří patřili k nejbohatším rodům v zemi, vtiskli hradu nezaměnitelnou tvář využitím místního bílého mramoru. Interiéry vás překvapí nejen Rytířským sálem s barokní štukovou výzdobou či pozoruhodnou sklípkovou klenbou vstupní haly, ale i autentickými detaily, jako jsou nápisy a kresby ze 16. století, které na stěnách zanechali tehdejší obyvatelé.

Dlouhá desetiletí však zůstávala úžasná část Pernštejna skryta v zapomnění. Na jihozápadním svahu pod stromy se skrývaly zarostlé zahrady. Teprve velkorysá obnova dokončená v roce 2021 vrátila Vrchnostenské okrasné zahradě její slávu z doby před dvěma sty lety. Tento zelený ráj nabízí návštěvníkům jedinečnou procházku různými zahradními styly, které jsou v takto strmém horském terénu naprostým unikátem. Cesta vás provede od pravidelné francouzské zahrady přes exotiku „angločínské“ části s jejím pavilonem až po divočejší lesní partie plné romantických překvapení a vodopádů.

Obnova zahrady, která si vyžádala téměř 120 milionů korun, vdechla nový život místu, které bylo ještě před pár lety v havarijním stavu. I když je prohlídka terasovitých zahrad kvůli členitému terénu fyzicky náročnější a pro vozíčkáře zůstává nedostupná, každému, kdo se do svahu vydá, nabídne zážitky a neokoukané výhledy na hrad. Pernštejn se tak dnes prezentuje jako ucelený areál, kde se drsná krása středověkých hradeb potkává s křehkou elegancí zahradního umění.

Lesk stříbra a mramoru

Nedvědice však nenabízí jen poklady pohádkové, ale i ty skutečné, které berou dech numismatikům po celé Evropě. V historickém domě čp. 32, kde sídlí informační centrum, se můžete ponořit do expozice stříbrného mincovního pokladu z Dolního Čepí. Je to příběh o neuvěřitelné poctivosti a náhodě – první část pokladu vykoukla ze země u liščí nory v roce 2016, druhou našel o sedm let později hledač jeleních parohů. Celkem se jedná o neuvěřitelných sedm kilogramů stříbra ukrytých ve čtyřech keramických nádobách.

Při pohledu na 330 vystavených mincí, mezi nimiž nechybí benátské ražby nebo anglické šestipence, se přenesete do stínu třicetileté války. Právě tehdy, v bouřlivých 40. letech 17. století, si zde majetek pravděpodobně ukrývali vojáci nebo prchající měšťané. Pro lepší představu: za největší z nálezů byste si v té době pořídili stádo až třiceti krav, což bylo na tehdejším venkově nepředstavitelné jmění. Expozice však neoslavuje jen stříbro; uvidíte zde i krásu místního nedvědického mramoru v jeho mnoha barvách – od bílé až po vzácnou růžovou – spolu s nářadím starých kamenických mistrů.

Cesta mezi vilami k vyhlídkám a mostům

Když se z centra vydáte směrem k hradu, lemuje vaši cestu vilová rezidenční čtvrť, která připomíná zlatou éru městečka na přelomu 19. a 20. století. Každá vila tu má svůj příběh. Narazíte na Loosovu vilu, kterou si nechala postavit matka slavného architekta Adolfa Loose, majitelka místního mramorového lomu. O kousek dál vás upoutá vila Vendolských, tyčící se hrdě na skále, kde se dříve scházeli přátelé turistiky z okruhu básníka Petra Bezruče, nebo architektonicky cenná Frankova vila, postavená inženýrem, který řídil stavbu zdejší železnice. Nepřehlédnutelná je i vila Mittrowských, která sloužila majitelům hradu jako pohodlnější zimní útočiště, s rozlehlými sklepy, kde se kdysi skladovalo víno pro krčmáře z celého okolí.

Zapálení turisté mají v Nedvědici na výběr ze tří naučných stezek. Červená trasa vás provede alejí staletých dubů, zatímco modrá vás vyvede až k romantickému altánu Maria Laube. Tuto vyhlídku nechal postavit hrabě Vladimír Mitrovský pro svou manželku Marii a dodnes nabízí ten nejkrásnější, téměř pohádkový pohled na siluetu Pernštejna. Pokud se rozhodnete pro delší, zeleně značený okruh, cesta vás zavede přes okolní kopce až do sousedního Doubravníku k monumentálnímu mramorovému kostelu.

Při toulkách údolím Nedvědičky narazíte na další technickou raritu – dřevěný krytý most. Tento objekt se šindelovou střechou ze 60. let 19. století je dodnes funkční. A pokud byste si chtěli po tom všem objevování na chvíli odpočinout a zkusit štěstí v rybolovu, stačí zajít do místního Rybářského areálu. Na pstruží farmě u soutoku Chlébského potoka s řekou Svratkou si můžete i bez povolenky ulovit vlastní večeři a v klidu pozorovat, jak se slunce opírá do okolních strání. Nedvědice je zkrátka městem mnoha tváří, kde si každý najde svůj kousek historie i klidu.

Kde ožívají legendy a hledají se poklady

Pokud do Nedvědice vyrážíte s rodinou, připravte se na to, že městečko se před vámi promění v jedno velké herní pole. V rámci Putování městy Koruny Vysočiny vás zdejšími skrytými kouty provede Medvídě. Stačí si v místním infocentru vyzvednout hrací kartu S Medvídětem Nedvědicí a vydat se po jeho stopách a vyluštit tajenku. S polu s průvodcem budete pátrat po ztraceném stříbrném pokladu. Cesta vás zavede k Císařské studánce a do klidu Přírodní zahrady, kde mezi stromy najdete klíče k rozluštění dávné záhady.

Ti, kteří touží po troše hradní mystiky, se mohou vydat za Korálky komorné Elišky. Legenda vypráví o mladé a marnivé komorné, která na Pernštejně trávila všechen čas před zrcadlem, až ji starý mnich proklel. Jako Bílá paní teď bloudí hradem a okolím, a právě vy jí můžete pomoci sesbírat její poztrácené korálky. Tato hledačka vás dovede až k branám hradu a odměnou vám bude nejen dobrý pocit, ale i malé překvapení.

Gastronomické zastávky

Po všech těch výšlapech za poklady, mramorem a hradními vyhlídkami vám v Nedvědici zaručeně vyhládne. Pokud chcete jídlo spojit s autentickým prostředím, zamiřte přímo do Hradní krčmy na prvním nádvoří Pernštejna. Restaurace prošla v roce 2024 citlivou rekonstrukcí, která jí dodala moderní švih, ale ponechala původního historického ducha. Vedle poctivé svíčkové nebo guláše tu kuchaři připravují i vyhlášené burgery, vše z čerstvých surovin. V sezoně pak láká kavárna na hradní terase, kde si u šálku kávy a domácího dezertu vychutnáte jeden z nejlepších výhledů na hradní věže.

Jen kousek od centra Nedvědice, na břehu říčky Nedvědičky, najdete rodinnou Restauraci a penzion Hanáček. Je to ideální místo pro „vydatné a nekomplikované“ jídlo na letní zahrádce, kde šumí voda a na čepu je vychlazené pivo. Kromě klasických polévek a masitých jídel jsou jejich vyhlášenou specialitou víkendové hody ze zvěřiny, které k pernštejnským lesům neodmyslitelně patří. Pokud vás okolí Nedvědice okouzlí natolik, že se rozhodnete zůstat přes noc, v patře nabízejí útulné ubytování.

Novou krev do historických prostor vdechla v roce 2023 Kavárna Na cestě, sídlící v Panském domě, který dříve sloužil jako hotel i radnice. Dnes tu v útulném interiéru, kde jsou vítáni i domácí mazlíčci, tým zkušených cukrářek připravuje zákusky z těch nejkvalitnějších surovin. Kavárna je známá svou odvahou experimentovat – v mrazicím pultu tak vedle klasiky najdete i zmrzlinu s příchutí cheesecaku nebo rakytníku, a v rámci speciálních akcí můžete narazit třeba i na sushi. 

Vysloví-li se v Nedvědici slovo „sladké“, místním se okamžitě vybaví Cukrárna Milena. Tato provozovna na náměstí funguje už od roku 1991 a její vyhlášený domácí jablečný štrúdl – pečený v obřích nohavicích – mizí z pultu rychleji, než stačí chladnout. Kromě štrúdlu a poctivého pařížského dortu tu voní káva, kterou si sami praží přímo v cukrárně. Domů si odsud můžete odvézt i kus regionu v podobě sirupů z farmy Sedmikráska, medoviny z Vysočiny nebo vín z Bořetic.

Návštěva tohoto koutu země připomíná listování živou kronikou. Je to místo, kde se drsná středověká nezdolnost snoubí s křehkou krásou rozkvetlých zahrad a kde moderní turistika nezastínila úctu k tradicím. Až budete z Nedvědice odjíždět – možná s odměnou za rozluštěnou hádanku v kapse – pravděpodobně se přistihnete při pohledu zpět na siluetu Pernštejna s vědomím, že se sem dříve či později musíte vrátit. Protože v Nedvědici čas plyne prostě jinak.