Kolem Bohdalova mezi rybníky a legendami

Jeden rybník vedle druhého nabízí asi sedmnáct kilometrů dlouhý výšlap okolím Bohdalova a Rudolce v západní části okresu Žďár nad Sázavou. Obě obce sídla ležící nedaleko sebe se nacházejí v přírodním parku Bohdalovsko.

Start je v centru městečka Bohdalov, jemuž vévodí barokní kostel sv. Vavřince postavený v polovině 18. století na místě původního gotického svatostánku. První písemná zmínka o Bohdalově, tehdy s názvem Bohdalau, pochází z roku 1349. Obyvatelé se odedávna živili převážně zemědělstvím, později se v městečku rozvinula i průmyslová výroba. Sbor dobrovolných hasičů v Bohdalově byl založen v roce 1874, nejsilnějším impulsem k jeho vzniku byl požár 7. července 1872, kdy za dvě hodiny zcela shořelo nebo bylo vážně poničeno 82 domů včetně kostela, školy, radnice a fary.

Několik rybníků se rozkládá přímo v zástavbě, z nichž největší je asi sedmadvacetihektarový Záhumenní, po jehož hrázi vede silnice II/388. Ještě o dva hektary rozsáhlejší je nedaleký Belfríd (Bohdalovský rybník), u něhož se nacházejí skromné pozůstatky někdejší bohdalovské tvrze. Místní pověst hovoří o jejím pánovi, který k sobě s oblibou zval společnost na veselé pitky. Při jedné z nich prohlásil, že kdo vypije více vína než on, dostane od něj veliký zlatý pohár. Nikdo to ale nedokázal, takže mu pohár zůstal. Na památku ho dal vystavit na vrchol věže. Když pak kolem táhli husité a uviděli, že se na špičce věže třpytí kalich, který měli sami ve znaku, nechali „spřátelenou“ tvrz na pokoji.

Výšlap vede z hráze Záhumenního rybníka po odbočce vlevo směrem k osadě Chroustov a prochází mezi rybníky Belfríd a sedmnáctihektarovým Vazebným. Vpravo při silnici poutá pozornost relaxační pyramida, za jejímž vznikem v roce 2016 stál známý astrolog, bylinkář a léčitel Emil Havelka (1944-2018). Ten začal rovněž s pěstováním rakytníku na plantážích kolem městečka a výrobky z něj, které se dají koupit i v bohdalovské Astrologické apatyce u kostela, jsou dnes regionálním produktem Vysočiny. Za pyramidou trasa odbočí vpravo na polní cestu vedoucí přes les, na jehož konci zamíří vpravo kolem Dolního Křivého rybníka.

Cestička dojde až k Olšinskému rybníku, který je součástí přírodní památky Rybníky u Rudolce. Předmětem ochrany je především silně ohrožená travina puchýřka útlá, ale i kuňka ohnivá, silně ohrožený žabí druh. Druhým rybníkem patřícím do této soustavy je nedaleký Pařezný rybník v těsné blízkosti silnice II/388.

Od Olšinského rybníka cesta pokračuje pěšinou vlevo kolem Horního Křivého rybníka až do obce Rudolec. Ves byla založena začátkem 14. století a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1369, kdy panství vlastnil vladycký rod Šabartů z Rudolce, jenž měl v erbu obloukovou pilu. Dalším z významných vlastníků obce byl v 16. století rod Chroustenských z Malovar a atributy z obou erbů se dostaly i do novodobého rudoleckého znaku. Po Šabartech „zdědil“ obloukovou pilu a od Chroustenských z Malovar převzal račí klepeta.

Dominanta v podobě rudoleckého zámku se v písemnostech připomíná v 15. století, tehdy ještě jako tvrz, protože na zámek byla přebudována až v druhé polovině 16. století. Za dalších 150 let se zámek dočkal barokní úpravy a rozšíření o věž. V současné době je v soukromém vlastnictví a nepřístupný. Zajímavá je rovněž moderní kaple sv. Anny vysvěcená v roce 1998.

Trasa pokračuje nejdříve po silnici nad obec, kde se napojí vpravo na modré turistické značení mířící k vrcholu Blažkov. Ten se svou výškou 694 m n. m. patří k Arnoleckým horám a souvisí se zaniklou osadou Blažkov, která byla pod vrcholem založena v polovině 14. století. Když se ale začal rozvíjet blízký Rudolec, usedlíci zřejmě přesídlili tam, takže osada Blažkov postupně zpustla a posléze zanikla.

Dochovala se však po ní pověst o mordu v tamní hospodě stojící na křižovatce cest, kam bylo stejně daleko jak z Rudolce, tak i z Újezdu a Sirákova. Jednou místy projížděl vojenský důstojník ze Žďáru do Polné a v lesích ho zastihla noc. V Polné se ho ale druhý den nedočkali, takže po něm poslali pátrat vojáky, kteří jeho mrtvolu nakonec objevili ve sklepě hospody. Hospodský však už byl dávno pryč i s penězi, které měl oficír u sebe. Rozzlobení vojáci hospodu vypálili a její rozvaliny časem pohltil les. S Rudolcem se pojila také osada Němkyně s první zmínkou k roku 1464. Časem s Rudolcem zřejmě splynula a patrně od ní se odvíjel původní název Německý Rudolec (Deutsch Rudoletz), jak se obec jmenovala až do roku 1946.

Samotný vrchol Blažkov se nachází v lese a nenabízí výhledy do okolí - za těmi je třeba popojít necelého půl kilometru dál po modré značce. Výhledy na moravskou stranu, například na Bohdalov, Rudolec a okolní rybníky – jsou pro změnu možné na opačné straně lesa, v němž se skrývá vrchol, z polní cesty u vysílače. Na rozcestí Blažkov u bývalé zemské hranice pak trasa opustí značku a zamíří vpravo po spojovací silničce do Újezdu.

Tento název dostávaly vesnice ležící na vymezeném území, ale protože Újezd leží právě v blízkosti historické zemské hranice mezi Moravou a Čechami, bylo jeho jméno vykládáno i jako „vjezd“ do Čech. Návsi malé vesnice dominuje rybník a kaple Panny Marie Královny. Z Újezdu trasa zamíří nejdříve po zpevněné cestě a poté pěšinami i lesními cestičkami a kolem Brychzovského rybníka se stočí zpět do Bohdalova.