Bobrová: Kde ožívají staré příběhy

Jsou místa, která vás překvapí hned na první pohled svou siluetou, a pak jsou taková, která musíte postupně poznávat. Bobrová, malebný městys rozkročený v kopcích jižního Novoměstska, patří do té druhé kategorie. Je to místo, kde se řeka Bobrůvka neúprosně zařezává do krajiny, kde pod nánosy smrkového jehličí stojí stále základy středověkého sídla, kde geniální architekt Jan Blažej Santini-Aichel porušil všechna pravidla a kde historii připomínají retro cukrovinky i staré panenky. 

Dva břehy, rozdílná historie

Název Bobrové nenechá nikoho na pochybách o svém původu. Je jednoznačně odvozen od bobra, který kdysi hojně obýval břehy zdejší říčky Bobrůvky, která se však stala osudovou dělící čarou. Bobrová byla totiž od pradávna rozdělena na Horní Bobrovou a Dolní Bobrovou, přičemž obě městečka vystupovala po staletí zcela samostatně. Teprve rok 1950 přinesl jejich administrativní spojení v jeden celek.

Historie osídlení je spojeno s jedním z největších kolonizátorů této oblasti, Přibyslavem z Křižanova. Když jeho zeť Boček z Obřan založil v roce 1252 žďárský klášter, daroval mu i desátky z Bobrové, která tehdy byla pravděpodobně jen roztroušenou osadou. Po jeho smrti Dolní Bobrovou zdědila Eliška z Křižanova, která ji pravděpodobně darovala žďárským cisterciákům a až v roce 1462 je uváděna jako městečko. Horní Bobrová zůstala v majetku dědiců Přibyslava. Její význam rostl rychleji, jelikož na městečko byla povýšena již před rokem 1368.

V roce 1464 vstoupili na scénu Pernštejnové. Jan z Pernštejna získal Horní Bobrovou a jeho rod městečko držel téměř sto let. Právě z této doby pochází hrdý znak se zubří hlavou. Později, v roce 1486, získal Horní Bobrovou výměnou žďárský klášter, a tak se obě části na ocitly pod jednou církevní správou. Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1784 spravoval majetek náboženský fond, dokud jej v roce 1826 nekoupil F. Schneider jako součást radešínského panství.

Dnešní znak Bobrové je harmonickým spojením obou obcí. Horní část (Horní Bobrová) je symbolizovaná černou zubří hlavou se zlatou houžví v nozdrách na zlatém podkladě. Původně pernštejnský znak byl upraven. Dolní část (Dolní Bobrová) má dvě stříbrná břevna na černém podkladě. Tento znak připomíná erb pánů z Kunštátu (předků pánů z Obřan), kteří zde drželi statky ještě před vznikem kláštera.

Santiniho obrácený kostel

Dominantou Horní Bobrové a klenotem barokní architektury je kostel sv. Petra a Pavla. Za jeho současnou podobou stojí geniální vize architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Ten dokázal starší středověkou stavbu proměnit v impozantní dílo, které dodnes fascinuje hrou světla a odvážným řešením.

Rozhodující moment nastal v roce 1714, kdy opat Václav Vejmluva povolal Santiniho k přestavbě zchátralého kostela. Santini zde provedl nevídaný kousek a změnil orientaci chrámu. Aby dosáhl maximálního vizuálního účinku při příjezdu do městečka, Santini nechal zbourat staré kněžiště a na jeho místě vztyčil mohutné vstupní průčelí, které se mírně natáčejí k návštěvníkovi. Nový hlavní oltář pak umístil na opačnou, západní stranu. Díky tomuto triku kostel „komunikuje“ s prostorem náměstí a působí mnohem monumentálnějším dojmem. Interiér je koncipován jako sálový prostor zaplavený světlem, s výzdobou od sochaře Jana Reichmana a oltářním obrazem od Jana Jiřího Etgense.

Klasicistní rezidence

Hned naproti Santiniho kostelu stojí budova fary, která svou účelnou elegancí doplňuje zástavbu na náměstí. Nynější klasicistní podobu jí dal žďárský klášter v roce 1770. Je to jednopatrová stavba, která ve své době poskytovala zázemí církevní správě rozsáhlého okolí.V přízemí se nacházejí dvě místnosti, v patře pět obytných místností s příslušenstvím. Na faře je uchována cenná série portrétů bobrovských farářů, která mapuje tváře duchovních správců napříč staletími.

Od slabikářů k tisícům panenek

Přízemní budova č. p. 148, nacházející se u kostela sv. Petra a Pavla, byla vystavěna na přelomu 18. a 19. století. Její historie je poněkud mrazivá – stojí totiž na místě zrušeného hřbitova. Stará škola měla dvě třídy a byt učitele, dnes však skrývá ve svém interiéru zajímavé Muzeum panenek, které spravuje paní Marie Roháčková. Expozice obsahuje více než 2000 panenek, historické kočárky a další hračky. Hlavním tématem letošního roku je „Československá panenka“. Pro zvídavé duše je připraven tematický výklad každou středu a neděli od 14:00 do 17:00. V ostatní dny (8:00–16:00) je možné si výstavu projít samostatně. V budově funguje i kavárna a vinotéka.

Svědek středověku

V Dolní Bobrové stojí druhý kostel, který je zasvěcen svaté Markétě. Ten si zachoval svou přísnější gotickou tvář ze závěru 13. století (cca 1250–1300). Pokud si prohlédnete boční vchod, spatříte původní gotický portál z druhé poloviny 14. století. Kostel je jednolodní, přičemž loď je jeho nejstarší částí. Věž, stojící na západní straně, byla okolo roku 1800 zvýšena o zděné zvonicové patro a v roce 1895 o další dva metry. Uvnitř se nacházejí tři oltáře (sv. Markéty, sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského) z přelomu 19. a 20. století a vzácné varhany z roku 1818. Zajímavostí je, že tam, kde je dnes park, se do roku 1860 nacházel hřbitov a rybníček.

Dokonalý krystal v polích

Dlouhá léta stála boží muka u silnice za Bobrovou bez většího zájmu, skrytá pod nevzhlednou kovovou stříškou a nánosy bílého vápna. Teprve odborné restaurování a historický průzkum odhalily, že jde o barokní šperk z roku 1709 z dílny Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tato boží muka jsou starší než slavný kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové i než kostel ve Zvoli. Jsou důkazem tzv. barokní komponované krajiny, kde i ta nejmenší stavba měla svou symbolickou roli. Tělo stavby je historiky popisováno jako „dokonalý krystal“. Horní část, kdysi zakrytá plechem, odhalila odolný místní kámen, zvolený tak, aby vydržel drsné povětrnostní vlivy Vysočiny. Za tuto unikátní obnovu byli autoři nominováni na Skutek roku 2020 v Kraji Vysočina.

Duchovní maják

Severně nad Horní Bobrovou se tyčí Kalvárie (594 m n. m.), dříve zvaná Strážný kopec. Své nynější jméno i tvář získala v roce 1820, kdy zde farář Kleinbauer nechal vybudovat monumentální křížovou cestu. Tvoří ji čtrnáct empírových kapliček s litinovými reliéfy z blanenských železáren, které se vinou až k masivnímu žulovému kříži na vrcholu. Místo slouží jako tichá oáza s výhledem výhledem na Žďárské vrchy.

Zapomenutá pevnost

Na protějším kopci (565 m n. m.) se pod nánosem jehličí a času skrývají pozůstatky středověkého hrádku Valy. Tuto dřevohlinitou pevnost nechal v roce 1283 postavit Hrabiš ze Švábenic, aby střežila kolonizované území. Přestože hrad zanikl již v 15. století, jeho obranný systém je v terénu dodnes patrný. Návštěvníci zde mohou obdivovat až 20 metrů široké příkopy a mohutné valy, které daly lokalitě její současné jméno.

Kromě historie je vrch Valy proslulý také mezi geology. Je totiž významným nalezištěm pegmatitů, vzácných minerálů, které zde vědci zkoumají už přes sto let. Pokud tedy při procházce mezi středověkými valy skloníte zrak k zemi, můžete narazit na kousky krystalů, které jsou stejně staré jako příběhy o dávných rytířích, kteří odsud kdysi shlíželi do údolí Bobrůvky.

Legenda o kameni

V lese západně od Bobrové, v místě zvaném U Gohiala, leží obrovský rulový balvan s výraznými zrny křemene. Do jeho boku je vytesán letopočet 1785, kříž, lebka s hnáty a jméno GOHIAL.

Příběh, který se k němu váže, vypráví o mladíkovi, který v obci Podolí žil v roce 1785. Gohial se nechtěl smířit s osudem prostého vesničana a toužil se stát umělcem. Když se mu jeho otec vysmíval, rozhodl se dokázat svou cenu velkolepým činem – vytesat monumentální pomník císaři Josefu II. Společně s bratrem vyrazil do lesa hledat vhodný kámen. Vybral si ten největší a nejkrásnější balvan. Zatímco si pod ním připravoval pracovní prostor, jeho bratr odběhl k blízkému potoku. Vtom se lesem ozval ohromný rachot. Obří masa kamene se dala nečekaně do pohybu a řítila se přímo na mladého kameníka. Gohial neměl šanci uniknout – balvan ho zcela zavalil a zůstal stát přesně na místě, kde si umělec přál mít své dílo. Nešťastný bratr pak do skály, která se stala Gohialovým hrobem i pomníkem zároveň, vytesal symboly smrti na jeho věčnou památku. Říká se, že kameník pod balvanem odpočívá dodnes.

Pozvánka na výlet

Není lepšího způsobu, jak poznat tento kraj, než se vydat po naučné stezce, která vás provede mozaikou polí, lesů a barokních památek. V loňském roce trasa Výletní stezky okolím Bobrové dostala modernizované značení a interaktivní prvky přístupné přes QR kódy.

Červený okruh (6 km) je ideální pozvánkou na nenáročnou rodinnou procházku. Cesta začíná vede do Radešína, k tamnímu „Balónového zámku“, který původně sloužil jako barokní letohrádek žďárských opatů. Trasa se dále vine malebným údolím říčky Bobrůvky kolem barokního Bílkova mlýna. Na tomto okruhu objevíte tajemný Gohialův kámen a projdete se centrem městyse s oběma kostely. Vrcholem trasy je výstup na Kalvárii. Po křížové cestě se 14 empírovými kapličkami vystoupáte až k žulovému kříži na vrcholu Strážného kopce, odkud se otevírá panoramatický výhled na Žďárské vrchy.

Zelený okruh (17 km) je náročnější variantou výletu, která vás zavede mnohem hlouběji do historie i přírody. První úsek kopíruje červenou trasu, ale poté se odpojuje do hlubokých lesů k lokalitám s vysokým výskytem mravenišť. Cesta vás dovede ke kostelu sv. Bartoloměje v Bobrůvce a poté na vrchol Valy. Právě zde si můžete vyzkoušet svou představivost – pod smrkovým lesem se tu skrývají zbytky dřevohlinitého hradu. Milovníci mineralogie by měli mít oči otevřené, Bobrůvka a Valy jsou totiž vyhlášenou lokalitou s výskytem vzácných minerálů. 

Sladká tečka na závěr

Žádný výlet do Bobrové by nebyl úplný bez návštěvy místa, které voní po lékořici a ovocném želé. Přímo v městysi totiž sídlí firma České cukrovinky, která se z rodinného podniku vypracovala v opravdové impérium sladkostí. Pokud hledáte skutečný suvenýr Bobrové, jejich podniková prodejna je pro turisty povinnou zastávkou.

V regálech tu najdete vše, co milujete už od dětství – od legendárních pendreků a lékořicových špalíků až po barevné želé všech tvarů. Maskotem prodejny je od roku 2021 veselá kostka Kilo, která na vás mrká z obalů zdejších dobrot. Je to ideální místo, kde si doplnit energii po náročném výšlapu na Valy nebo kde nakoupit dárky, které udělají radost všem doma. 

Bobrová nabízí vzácný klid, unikátní památky i prostor pro objevování, ať už se vydáte po stopách středověkých staveb, nebo za nostalgií starých hraček. Je to zkrátka kout Vysočiny, který vás při každé návštěvě odmění novým příběhem.