Za krásami Sněžného a okolí

Jsou místa, která vás nepustí. Místa, kde je vzduch o něco ostřejší, tráva zelenější a ticho hlubší než kdekoli jinde. Když se postavíte na náměstí ve Sněžném, nestojíte jen v centru obce, ale v samém srdci Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Obklopují vás hřebeny, které pamatují středověkou kolonizaci, a údolí, která kdysi zářila žárem pecí. Je to křižovatka příběhů, kde se potkává drsné řemeslo sklářů a hamerníků s jemným štětcem národních umělců.

Od německých horníků k poetickému Sněžnému

Příběh Sněžného se začal psát na samém počátku 13. století. Tehdy získal území podél řeky Svratky jihomoravský šlechtic Štěpán z Medlova, zakladatel mocného rodu, z něhož později vzešli páni z Pernštejna. Právě oni a jejich opěrné body – hrady Zubštejn, Pyšolec a později monumentální Pernštejn – určovali osud zdejšího kraje. Sněžné, původně nazývané Německé (Niemetzky), vzniklo jako kolonizační osada, kam byli pozváni německy mluvící horníci. Ti měli v drsné přírodě Českomoravské vrchoviny dobývat bohatství skryté v zemi.

První písemné zmínky nás zavádějí do roku 1335, kdy Jeruše, dcera Jimrama z Aueršperku, darovala doubravnickému klášteru příjmy z této vsi. Od roku 1392 už obec pevně náležela Vilému z Pernštejna a v držení tohoto slavného rodu s erbem zubří hlavy zůstala po staletí. Při dělení panství v roce 1500 se Německé stalo součástí novoměstsko-jimramovského dílu. Obec měla už od roku 1524 svou rychtu, která byla v 18. a 19. století upravována. Vzestup obce byl stvrzen v roce 1852, kdy bylo Německé povýšeno na městečko. Ačkoli tehdy oficiální znak nedostalo, obecní identita byla již dávno pevně ukotvena v pečetích. Ta nejstarší z roku 1729 zobrazovala dva ptáky na stromě vyrůstajícím ze srdíčka.

Identitu městyse dodnes stráží jeho obecní znak. Ze stříbrného štítu vyrůstá červené srdce, symbol života a víry, z něhož raší tři ratolesti jeřábu. Na nich sedí dvě rozkřídlené kvíčaly – ptáci, pro které jsou plody jeřabin v krutých zimách Vysočiny jedinou záchranou. Tento symbol, používaný na pečetích již od roku 1746, přesně vystihuje duši Sněžného: nezdolnost a schopnost vykvést i v drsných podmínkách.

Mozaika osad

Sněžné není jen jeho historické centrum, ale celek tvořený sedmi částmi, z nichž každá má svou neopakovatelnou tvář. Pokud chcete vidět, jak vypadal život v 18. století, vaše kroky musí vést do osady Krátká. Tato vesnická památková rezervace vznikla v roce 1727 na pasekách lesa Teplá jako kolonie lesních dělníků a dělníků z kadovských železáren. Na pouhých dvou stech metrech délky obce se zde uchoval jeden z nejhodnotnějších celků lidové architektury – roubené chalupy s lomenicemi skládanými do tvaru kříže a unikátní technické stavby jako pazderna, kde se sušíval len, nebo stará požární zbrojnice.

Milovy jsou rozkročeny po obou březích řeky Svratky, která zde tvoří historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Meandry řeky zde vytvářejí jednu z nejkrásnějších údolních niv na Vysočině. Zatímco Moravské Milovy vznikly u rybníka založeného už v roce 1610 a jsou spojené s výrobou železa, České Milovy (patřící pod Křižánky) proslavila v 19. století sklárna, jejíž výrobky vyhrávaly ceny na světových výstavách. Dnes jsou Milovy hlavním rekreačním magnetem oblasti s ikonickým hotelem OREA Devět skal.

Podobně hluboké stopy zanechal průmysl ve Vříšti. Název dostala podle starého pojmenování říčky Fryšávky, na jejíchž březích stála jedna z nejstarších skláren v kraji (zmiňována už před rokem 1559). Právě odsud pravděpodobně pochází slavný „pernštejnský vítací pohár“. Později zde fungovaly hamry a drátovny, které zušlechťovaly surové železo z kadovských pecí. Dnes je Vříšť klidným místem, kde v „Panském domě“, bývalém správním centru železáren, kdysi pobýval spisovatel Petr Křička při práci na překladu Anny Kareniny a vy se zde stále můžete ubytovat.

Podlesí, nejmladší osada, se krčí pod Vysokým kopcem. Vznikla až v 2. polovině 18. století na území bývalého jimramovského panství pozdní horskou kolonizací. Název osady má původ z německého Walddorf (lesní ves).

V ostrém kontrastu k průmyslové historii stojí osady Samotín a Blatiny. Samotín je typickým příkladem rozptýlené zástavby, kde chalupy stojí osamoceně přímo mezi poli a loukami. Je to kraj umělců a místo, které za války sloužilo jako opěrný bod partyzánského oddílu Záře. Právě zdejší krajina, plná jeřábů, lísek a šípkových růží na kamenicích, inspirovala generace malířů. Sousední Blatiny pak nabízejí jedny z nejkrásnějších výhledů na centrální hřeben Žďárských vrchů.

Mezi barokem a radarem

Srdcem městyse je barokní kostel svatého Kříže, který vznikl přestavbou původní kaple sv. Kateřiny v letech 1753–1755. Interiéru dominuje monumentální kříž s postavami Panny Marie a sv. Jana, zatímco na kůru dodnes znějí varhany ze 17. století. Průčelí chrámu stráží sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého od sochaře Jana Adama Nesmanna. Jen kousek odtud stojí evangelický kostel, původně toleranční modlitebna z roku 1788. Jeho jednoduchá dispozice a biblické verše na stěnách interiéru připomínají skromnost reformační tradice, kterou v polovině 19. století doplnila majestátní hranolová věž.

Přímo před evangelickým kostelem stojí Pomník národního osvobození od sochaře Julia Pelikána z roku 1925. Monumentální dílo s reliéfy Husa, Žižky a Komenského nese sochu prezidenta T. G. Masaryka. Ten zde shlíží na kraj už přes století, přičemž přečkal nacistickou okupaci v úkrytu kostela a jako jeden z mála na území republiky nebyl nikdy odstraněn ani během desetiletí komunismu. Zůstal tak symbolem vnitřní svobody zdejších horalů.

Architektonickou perlou Sněžného je místní rychta. Ačkoliv je rychtář v obci zmiňován už v 15. století, dnešní barokní budova s klasicistním průčelím pochází z počátku století devatenáctého. Její plasticky dekorovaná fasáda s výrazným rizalitem a trojúhelníkovým štítem z ní činí jednu z nejvýraznějších staveb v obci. Podobně cenný je i Panský dům ve Vříšti, jenž vyrostl na základech středověké tvrze a uzavírá malebný čtyřboký dvůr.

Nejvýraznější památkou lidové architektury je osada Krátká, která byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací. Tato původní kolonie lesních dělníků a hamerníků vznikla v roce 1727 a dodnes si zachovala unikátní ráz pozdní kolonizace, kde jsou louky a pole maloplošně členěny historickými kamenicemi a mezemi. V architektuře dominují roubené horské usedlosti s typickými lomenicemi skládanými do tvaru kříže, podlomenicemi a plochými valbičkami. Součástí obce jsou i vzácné technické objekty, jako je historická pazderna určená k sušení lnu nebo požární zbrojnice z 20. let minulého století.

Přímo v srdci Krátké, v prostorách historického statku č. p. 2, sídlí Dům přírody Žďárských vrchů. Tato moderní interaktivní expozice provází návštěvníky proměnou zdejší krajiny od dob hlubokých hvozdů plných šelem až po dnešní kulturní krajinu. Výtvarně pojatý interiér ukrývá vzácné exponáty, jako jsou litinové kříže, šindele či rašelinné cihly, v šuplících dřevěných komod, které vybízejí k objevování všemi smysly. Vrcholem prohlídky je využití 3D brýlí pro virtuální cestu časem, která otevírá Žďárské vrchy v souvislostech, jaké běžný turista při procházce lesem neuvidí.

Sněžné nabízí i moderní a hravé formy vyžití. V Pohádkové vesničce Podlesíčko můžete navštívit jedenáct originálních pohádkových domečků, jako je chaloupka Karkulky, pařezové stavení Křemílka a Vochomůrky nebo mlýn. Pro milovníky netradičních sportů je připraveno multigolfové hřiště v resortu Amanita, které na jednom hřišti kombinuje discgolf, fotbalgolf a parkgolf. Úplně jiný svět se otevírá v Japonské kamenné zahradě Pavla Šimona. Ta je tvořena v duchu buddhistických tradic, využívá několikatunové balvany svratecké ruly a její hranice tvoří zdi v podobě japonských draků.

Pro milovníky aktivního pohybu a adrenalinu nabízí Sněžné moderní pumptrack, který se nachází za evangelickým kostelem. Patří k největším v regionu a jeho speciální asfaltový povrch s vlnami a klopenými zatáčkami umožňuje jízdu na kole, koloběžce i skateboardu bez šlapání, pouze pomocí „pumpování“ váhou těla. Areál zahrnuje velký (153 m) a malý (53 m) okruh pro jezdce všech úrovní, a navíc je doplněn o 177 metrů dlouhou Dirt line se skoky a dřevěnými adrenalinovými překážkami.

Nad městečkem bdí Buchtův kopec (813 m n. m.), nejvyšší obydlené místo Vysočiny díky budově Řízení letového provozu. Z jeho vrcholku lze při dobré viditelnosti dohlédnout až na Jeseníky. Milovníci vody naopak zamíří k Milovskému rybníku, který v roce 1610 založil Vilém Dubský. Dnes je rybník po celkové revitalizaci vyhledávaným rekreačním místem, které nabízí koupání pod okolními vysokými hřebeny.

Přírodní bohatství v okolí Sněžného korunují majestátní skalní hradby, které vznikly mrazovým zvětráváním rul v chladných obdobích čtvrtohor. Nejznámější je Drátenická skála (775 m n. m.), často nazývaná Drátník. Jde o mohutnou, 200 metrů dlouhou, ale velmi úzkou skalní hradbu rozčleněnou do několika vrcholů. Její nejvyšší bod, Sokol, dosahuje úctyhodných 35 metrů. Skála se dělí na jižní část s vysokými stěnami a severní část s menšími věžemi (6–12 m), jako jsou Archa a Pagoda, či nedaleký Pašerák. Další významnou přírodní památkou je Malinská skála (811 m n. m.), která je tvořená útvary s poetickými názvy Výspa, Srnčí věž, Škuner a Buldok. Z jejích 20 metrů vysokých stěn se otevírá vynikající rozhled na Milovskou kotlinu i nejvyšší vrchol pohoří, Devět skal. Turisticky atraktivní je také Lisovská skála (802 m n. m.), osmistovka Žďárských vrchů, která je typická svou mohutnou skalní hradbou a rozsáhlým balvanovým mořem, jež dokládá sílu mrazového zvětrávání v dávné minulosti.

Pozvání za humna

Krajinu v okolí Sněžného nejlépe poznáte, když vyměníte auto za pevnou obuv. Pro rodiny s dětmi je ideální volbou naučná stezka „S kvíčalou za humna“, která začíná u školy a na pěti kilometrech polních i lesních cest nabízí 12 zastavení. Stezka nese jméno ptáčka z obecního znaku a hravou formou vás provede historií městyse i přírodními zajímavostmi. V informačním centru si můžete vyzvednout hrací kartu s otázkami; pokud ji správně vyplníte a odevzdáte, získáte pamětní list a ti nejúspěšnější i kovovou medaili s kvíčalou.

Pokud dáváte přednost kratším procházkám, vydejte se na kilometrovou naučnou stezku vesnickou památkovou rezervací Krátká. Tato stezka vás provede unikátně dochovanou obytnou kolonií z 18. století a vysvětlí vám detaily lidového stavitelství – od významu skládaných lomenic ve tvaru kříže až po technické památky. Dozvíte se, jak se dříve hospodařilo v trojstranných dvorech, k čemu sloužily chladicí haltýře u potoka nebo jak se v jizbách postupně vyvíjelo vytápění od otevřených ohnišť až po černé kuchyně. Krátká je v podstatě učebnicí života našich předků zasazenou do malebné krajiny s tradičními sady, kamenicemi a rybníčky. U této stezky nečekejte informační cedule, průvodce s texty dostanete v Domě přírody.

Světýlko štěstí

Pod strmými stěnami Dráteniček se vypráví příběh o tom, že skála jednou do roka odhaluje své skryté nitro. Traduje se, že na Silvestra se v hlubokých lesích nad Blatinami zjevuje tajemné světlo, které slouží jako průvodce k pokladu. Tato magická záře však neukazuje cestu každému – je zrcadlem lidské duše a odměňuje jen ty, v jejichž srdci není místo pro pýchu a lakotu. Zatímco dobrosrdečný Jakoubek díky zlatu nalezenému pod skálou zachránil svou rodinu před hladem a o bohatství se rozdělil s ostatními, nenasytnému Bojdovi Krškovi z Blatin zůstaly jen oči pro pláč.

Bojda ve své chamtivosti naložil na sáně tolik zlata, kolik jen unesl, a v hlavě už spřádal plány na život v luxusu. Kouzlo Drátenické skály se však nedá oklamat. Jakmile Bojda dorazil domů, zjistil, že se třpytivé valouny v teple jeho světnice proměnily v obyčejné kusy ledu, které se mu před očima doslova vypařily. Pověst tak dodnes varuje všechny poutníky, že skála sice dokáže proměnit kámen ve zlato, ale lidskému srdci, které jednou vychladne a zkamení jako to Bojdovo, už žádné kouzlo nepomůže.

Gastronomické zážitky

Gastronomie na Sněžném sází na poctivost a tradici, o čemž svědčí i oblíbené heslo Resortu Sněžné Amanita: „Na Sněžném to chutná líp!“ Zdejší restaurace spojuje moderní technologie s duchem klasické české kuchyně a sezónními surovinami. Cílem je, aby se návštěvník cítil jako doma, ať už zvolí tradiční specialitu, nebo pokrm v moderním pojetí. Pokud však dáváte přednost sladkému, Cukrárna Sněžné už od roku 1993 láká na poctivou řemeslnou výrobu. Jejich vitríny denně plní čerstvé zákusky, dorty a vyhlášené cukroví, které si můžete vychutnat v příjemném interiéru nebo na letní terase.

Pro ty, kteří se vydají na výlet do okolí, nabízí region unikátní zastávky. Na Blatinách na vás čeká kavárna a pražírna HOFR, založená již v roce 1990. V jejím stylovém prostředí můžete ochutnat kávu z nejkvalitnějších zrn Arabica, praženou přímo na místě. Milovníci turistiky pak nedají dopustit na občerstvení U Kolouška, které leží uprostřed luk přímo pod Dráteničkami. V chalupě z roku 1865 se u krbových kamen čepuje poličské pivo a podávají domácí koláče. Právě zde můžete ochutnat i Drátovánek – originální bylinný likér, který navazuje na legendární tradici Samotínského vánku pana Emila Tlustoše.

Zcela specifickým zážitkem je pak samoobslužné občerstvení Buchťák na Buchtově kopci. Kousek od ikonické radarové věže najdete v zemi box s nápoji a drobnými dobrotami. Celý koncept funguje na vzájemné důvěře – platí se hotově do kasičky nebo přes QR kód. Kromě osvěžení zde získáte i jeden z nejkrásnějších výhledů na Poličsko, Orlické hory či Hrubý Jeseník.

Poctivé suvenýry z Vysočiny

Chcete-li si kousek Sněžného odvézt s sebou, regionální produkty jsou tou nejlepší volbou. Rodinná firma Dobrůtky z Vysočiny proslavila obec svými medovými perníčky, které od roku 2014 hrdě nesou certifikát regionálního produktu. Paní Taťána Nečasová dbá na tradiční receptury bez vajec a palmového tuku, zato s vysokým podílem kvalitního českého medu. Jejich žitné perníčky z bio mouky zdobené marcipánem najdete nejen v informačních centrech, ale i v Domě přírody v Krátké.

Dalším pokladem z okolí je rodinná farma Sedmikráska ve Vříšti. Ta se specializuje na ruční sběr bylinek v čisté přírodě Žďárských vrchů, ze kterých vyrábí bylinné sirupy, čaje a džemy s vysokým podílem ovoce. Unikátem jsou jejich extrakty bez cukru slazené stévií, vhodné i pro diabetiky. Nabídka čajů zahrnuje vše od dětských směsí až po pečené čaje a koupelové soli. Tyto produkty, stejně jako káva z Blatin či perníčky ze Sněžného, představují to nejčistší spojení s přírodou Vysočiny, které si můžete dopřát i po návratu domů.

Kraj umělců

Sněžné vždy přitahovalo osobnosti s citlivou duší. Svůj domov nebo inspiraci zde nacházeli lidé, kteří dokázali krásu Vysočiny přenést do umění. Narodil se zde významný malíř a grafik Bohdan Lacina, v domě č. 11 pobýval národní umělec Jiří Trnka a své mládí zde prožil profesor Emil Smetánka, který na obec s láskou vzpomínal ve své próze jako na „své zlaté Německé“. Stopu zde zanechali i básníci František Halas či Ludvík Kundera, což jen potvrzuje, že zdejší krajina má dar otevírat lidská srdce i tvůrčí fantazii.

O neopakovatelné atmosféře městyse svědčí i to, že si jej oblíbili filmoví režiséři. Místní barokní rychta si zahrála v kultovním filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, kde představovala statek Zašínka v nezapomenutelném podání Waldemara Matušky. V blízkém okolí se navíc natáčela oblíbená pohádka Obušku, z pytle ven!. Sněžné je zkrátka místem, kde se historie a umění přirozeně prolínají s každodenním životem, a i po letech zůstává tím „zlatým“ koutem Vysočiny, který stojí za to znovu a znovu objevovat.