Okruh z Chlumětína po pomezí Žďárských vrchů

Chlumětín – nejseverněji položená obec okresu Žďár nad Sázavou – je startem necelých dvaadvacet kilometrů dlouhého okružního výšlapu okrajem Žďárských vrchů. První písemná zmínka o vsi se váže k roku 1392, kdy byla součástí rychmburského panství. Obyvatelé se po staletí živili především zemědělstvím, tkalcovstvím a hrnčířstvím. Nyní v Chlumětíne žijí přes dvě stovky obyvatel. Dominantou Chlumětína je kaple Panny Marie z roku 1881. Traduje se o ní, že během stavby spadla a vysvěcena byla až o rok později. Pozornost poutá i kulturní památka, jíž je roubený dům 32 dokládající tradiční lidové stavebnictví.

Trasa z Chlumětína míří nejdříve po červené turistické značce a současně i trase naučné stezky směrem k odbočce k místní části Paseky, osadě s šesti čísly popisnými, a pokračuje dál po ní. Za osadou se pak setká se zelenou turistickou značkou a vejde s ní do lesa až k takzvanému Filipovskému prameni řeky Chrudimky, dříve také řečené Kamenice či Ohebky. Pramen s pamětní deskou a posezením je i první z celkem jednatřiceti zastávek vlastivědné stezky Krajem Chrudimky mapující tok od pramene až po jeho ústí do Labe v Pardubicích.

Od pramene je možná krátká zacházka na vrchol kopce U Oběšeného, který se vypíná ve výšce 737 metrů nad mořem. Ačkoliv se kopec nachází v CHKO Žďárské vrchy, je i nejvyšším vrcholem Železných hor podle geomorfologického členění a nabízí pěkné výhledy. Poté cesta vede dál po zelené turistické značce lesem až na křižovatku s přístřeškem a Filipovskou chaloupkou stojící na opačné straně. Ta vypadá zhruba jako před téměř stovkou let, kdy podobné dřevěné stavbičky vznikaly v místech obrovských polomů. Takových, jaké za sebou zanechala větrná a sněhová kalamita koncem října 1930, na jejíž likvidaci a vytěžení dřeva pracovaly stovky dělníků. V přístřešcích přespávaly většinou jejich ženy a někdy i děti, muži nocovali venku, kde se odbývalo i vaření. Opravená chaloupka dnes slouží turistům při nepřízni počasí.

Cesta pokračuje kolem odpočívadla u studánky V Bučině a za ní se trasa po zpevněných lesních cestách i pěšinách a poté mezi loukami a poli dostane až k obci Krouna, kterou protíná státní silnice I/34. První zmínka o obci v údolí říčky Krounky pochází z roku 1349. Dodnes se v místě zachovalo několik objektů tradiční lidové architektury. Krouna poutá pozornost i kostely, ať už jde o barokní katolický kostel sv. Michaela Archanděla se středověkým jádrem s věží, anebo pseudogotický evangelický kostel z roku 1878. Ten kvůli bahnitému podloží nebylo jednoduché postavit, takže stavebníci při budování základů vozili další a další kameny, které zapadaly do půdy. Podle legendy tak základy pod zemí měří stejně jako výška kostela od podlahy po střechu.

Pověst se zachovala i o předchůdci katolického kostela, na jehož místě kdysi stávala kaple. Tu měl nechat z vděčnosti vystavět rychmburský pán, který se v těch místech při lovu ztratil v lese. Když se snesla tma a unavený šlechtic na mechu pod bukem usnul, zdálo se mu o archandělu Michaelovi, který mu ukázal správný směr. Po probuzení se pán vydal cestou, kterou mu ve snu světec ukázal, a dělal si zářezy na stromech, aby místo opět našel. Kaple se pak stala prvním církevním svatostánkem později vzniklé vsi.

V novodobější historii má spojitost s Krounou i významný český vynálezce František Křižík (1847-1941), jehož manželka Pavlína Štulíková byla dcerou mlynáře z nedalekých Dolů u Luže. Se svojí ženou se poznal při svých studiích v Praze a ozval se jí, když se coby mladý inženýr stal telegrafním podúředníkem na dráze císaře Ferdinanda v Brně. Protože její rodiče nebyli proti, v roce 1871 byla svatba a záhy po ní se manželé přestěhovali do Krnova, kde Křižík pro Moravsko-slezskou ústřední dráhu zkonstruoval svůj první vynález - zdokonalené elektrické návěstidlo. Do Krouny však Křižíkovi později jezdili na letní byt.

Trasa výšlapu z Krouny pokračuje po červené turistické značce přes ves Oldříš, opět překoná „čtyřiatřicítku“ a zamíří k obci Dědová. Podhorská vesnice v nadmořské výšce 658 metrů se poprvé připomíná v roce 1392 coby součást rychmburského panství. Její osady Bahna, kde se nachází i stejnojmenná přírodní památka zahrnující podmáčené louky s chráněnými druhy rostlin a živočichů, a Humperky jsou právě kvůli zachovalé přírodě využívány hlavně rekreačně.

Na konci Dědové je třeba vyměnit červenou značku za žlutou. Ta následně pokračuje mezi poli a loukami kolem již zmíněné přírodní památky Bahna, kde v druhé polovině května rozkvétá například orchidej prstnatec májový, až dorazí do Filipova. Okrajem osady patřící k nedalekým Kameničkám a pak krajem lesa zamíří trasa po zeleném turistickém značení zpět nad osadu Paseky, odkud se vrátí do Chlumětína.