Tradiční oslava jara Otvírání studánek

Existují místa, která mají schopnost zastavit čas. Jedním z takových magických míst Česka jsou Tři Studně. Tato malá obec v srdci Žďárských vrchů se každé jaro stává dějištěm jedné z nejkrásnějších kulturních tradic u nás. Poslední květnová sobota zde patří Otvírání studánek. Připomeneme si 71 let od vzniku kantáty Bohuslava Martinů „Otvírání studánek“, díla, které tento kraj proslavilo po celém světě. 

Svátek hudby a jara

Když se jaro na Vysočině konečně ujme své vlády a lesy kolem Třech Studní se rozvoní smůlou a rozkvetlými loukami, přichází chvíle, na kterou milovníci tradic, hudby a přírody čekají celý rok. Letos tato chvíle připadá na 30. května 2026. Přesně ve 14:00 hodin se lesní areál u studánek Vitulka a Barborka promění v přírodní koncertní síň. Pod širým nebem, v autentickém prostředí, které inspirovalo vznik jedné z nejhranějších skladeb české hudební historie, se opět odehraje rituál, který v sobě nese naději, čistotu a úctu k domovu.

Slavnostní odpoledne slibuje mimořádně silný program. Celým Otvíráním studánek provede zkušená moderátorka Monika Halvová, která návštěvníky provede jednotlivými částmi obřadu. Starosta obce Miloš Brabec připomene bohatou historii místa a tradici, která se na Třech Studních udržela i v dobách, kdy to církevní či národní tradice neměly lehké.

Hlavním magnetem programu bude bezpochyby provedení kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. V letošním roce zazní v podání pěveckého sboru Continuo Pardubice pod vedením sbormistryně Lucie Gregorovič Fárové. Slyšet tyto tóny přímo u pramenů, o kterých skladba vypráví, je zážitek, který v koncertní síni nikdy plně nenahradíte.

Program doplní folklorní soubor Komíňáček Brno-Komín, který vystoupí s pásmem „Sedlácká“ a o tu nejdojemnější část se postarají ti nejmenší – žáci MŠ a ZŠ Křižánky se svým pásmem „Na paloučku“. Je to právě tato kontinuita, kdy malé děti symbolicky čistí prameny, co dává slavnosti její hluboký smysl.

Příběh nesmrtelné kantáty

Abychom pochopili, proč jsou Tři Studně pro českou kulturu tak zásadní, musíme se vrátit v čase. V červenci roku 1938 do Třech Studní přijíždí světoznámý skladatel Bohuslav Martinů. Nevedla ho sem náhoda, ale pozvání jeho mimořádně nadané žačky, brněnské dirigentky a skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Její rodina zde vlastnila letní vilku (č. 29), kde Kaprálovi trávili prázdniny.
Mladá žena, které nikdo neřekl jinak než Vitulka, byla v té době zjevením. Dirigovala Českou filharmonii i Londýnský orchestr BBC – v době, kdy byla tato role vyhrazena výhradně mužům. Pro osmačtyřicetiletého Martinů byl měsíční pobyt po boku „Vitulky“ v tichých lesích Vysočiny obdobím neuvěřitelné tvůrčí energie a citového vzplanutí. Krajina kolem Třech Studní mu připomínala jeho rodnou Poličku.

Vztah těchto dvou umělců ukončila tragédie. Vítězslava Kaprálová zemřela v pouhých 25 letech ve francouzském Montpellier, jen několik dní po své svatbě s Jiřím Muchou a v době, kdy Evropu začal pohlcovat stín války. Její odkaz však na Třech Studních žije dál – jedna ze studánek nese její jméno Vitulka.

O mnoho let později, v roce 1954, seděl básník Miloslav Bureš na břehu rybníka Sykovce a pozoroval místní děti, jak podle starého zvyku vynášejí ze studánek listí a bahno, které bylo nejen praktickou činností, ale i obřadem vítání jara.Tento prostý akt ho inspiroval k sepsání básně „Píseň o studánce Rubínce“.

Text poslal svému příteli Bohuslavu Martinů do Francie. Martinů, tehdy už starý a nemocný muž žijící v exilu, pocítil při čtení Burešových veršů nesmírnou touhu po domově. Během pouhých deseti dnů roku 1955 text zhudebnil. Vznikla kantáta pro sólisty, recitátora, ženský sbor a komorní soubor. Přestože Martinů své dílo na Třech Studních nikdy naživo neslyšel, vložil do něj veškerou svou lásku k rodnému kraji a vzpomínku na předčasně zesnulou Vítězslavu Kaprálovou.

Příběh zrozený na pasece

Samotná obec Tři Studně má příběh neméně zajímavý. Ves vznikla v polovině 17. století. Správce novoměstského panství František Maxmilián Kratzer tehdy dovolil dělníkům, kteří pracovali v blízkých fryšavských hutích, aby si na vykácené pasece postavili svá obydlí. Tato nejstarší část obce vyrostla v místě, kde ze tří studánek vyvěral potůček tekoucí do Medlovského rybníka. Zajímavostí je, že název „Tři Studně“ se poprvé oficiálně objevil až v roce 1665. Obec byla dlouho součástí Fryšavy, samostatnou se stala teprve v roce 1992. I přes svou malou rozlohu se však už na počátku 20. století stala fenoménem. Díky své poloze (733 m n. m.) a čistému vzduchu se stala vyhledávaným místem pro rekreaci brněnské i pražské smetánky a umělců.

Když mluvíme o Třech Studních, nelze opomenout Sykovec. Tento rybník vznikl mezi lety 1587 a 1646, je tedy prokazatelně starší než samotná vesnice. Leží v nadmořské výšce 740 metrů, což z něj činí nejvýše položený rybník na Vysočině. V současné době Sykovec prochází rozsáhlou revitalizaci, aby byl i nadále ideálním místem pro relaxaci. Má travnaté pláže a pozvolný písčitý vstup do vody, což z něj dělá bezpečný ráj pro rodiny s dětmi. Na jeho břehu se navíc můžete ubytovat v několika kempech a penzionech, které si uchovávají atmosféru starých dobrých časů, ovšem s moderním komfortem.

Proč navštívit Tři Studně i mimo slavnost?

Pokud na Tři Studně dorazíte v jiný čas než v den Otvírání studánek, nuda vám rozhodně nehrozí. Obec se totiž dokázala moderně rozvíjet, aniž by ztratila svůj genius loci, a nabízí několik unikátních kuriozit.

Uprostřed obce najdete Náměstí Evropské unie. Je zapsáno v České knize rekordů jako nejmenší náměstí (má rozlohu 116 m²). Pro klidnější rozjímání je ideální novodobá křížová cesta mezi Fryšavou a Třemi Studněmi. Dílo řezbáře Michala Farka a kováře Milana Michna je výjimečné tím, že vede téměř po rovině a jeho patnáct zastavení s výjevy v kovaných trnových korunách krásně splývá s krajinou. Procházku můžete zakončit u rybníka Sykovce nebo u hravých betonových soch Michala Olšiaka – třímetrové káně či hejkala Pepína –, které dodávají Třem Studním jejich nezaměnitelnou a lehce pohádkovou tvář.

Přímo ze Třech Studní vás modrá značka dovede k monumentální Brožově skále, dvacetimetrovému rulovému masivu, který je unikátní ukázkou divoké geomorfologie Vysočiny. Zdatnější turisté mohou pokračovat až na Fryšavský kopec (800 m n. m.), v jehož blízkosti pramení řeka Svratka. Vrchol s památníkem partyzánského odboje a replikou historické dřevěnice nabízí syrovou atmosféru míst, kde se psaly dějiny protifašistického odboje.

Za architektonickým dobrodružstvím láká nedaleký rybník Medlov, opředený legendami o potopeném městě se stříbrnými zvony. Na jeho břehu stojí Hotel Medlov, skutečná „loď na hladině“, která psala dějiny českého turismu. Původní funkcionalistickou budovu z roku 1934 si oblíbily hvězdy jako Werich, Voskovec či Adina Mandlová. Dnes hotel prochází citlivou rekonstrukcí a nabízí i komentované prohlídky, které vás provedou historií od první republiky až po unikátní „bruselský styl“ 70. let.