Na stezku malířů do Svratky

Svratka, nejmenší město Žďárska, představuje unikátní cíl na pomezí Čech a Moravy. Obklopena hlubokými lesy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, nabízí tato lokalita mimořádné spojení historie, panenské přírody a výtvarného umění. Zdejší drsná, ale malebná krajina plná roubenek, kamenitých políček a kopců. Přesně tahle kombinace před necelým stoletím uhranula tehdejší špičku českých malířů-krajinářů, kteří sem jezdili zachytit mizející svět staré Českomoravské vrchoviny. 

Dnes můžete jít přesně v jejich stopách díky Malířské naučné stezce. Měří kolem deseti kilometrů (s odbořkou na Cínovu cestu 14 km) a dává vám jedinečnou možnost postavit se na stejná místa, kde kdysi stáli mistři se svými stojany, a porovnat tehdejší plátna se současnou realitou. Navíc je Svratka unikátní i geograficky – skládá se ze čtyř katastrů, jmenovitě z České Svratky, Moravské Svratky, České Cikánky a Moravské Cikánky, takže vám stačí jen přejít most a ocitnete se v úplně jiné historické zemi. Ve městě dnes žije něco přes 1 300 obyvatel, kteří na odkaz svých předků nedají dopustit.

Jak šel čas na staré zemské hranici

Samotný název města Svratka nevznikl žádnou náhodou. Je odvozen od staroslovanského slova sworti, což znamená vinout se, a přesně to řeka Svratka, která po staletí tvarovala zdejší krajinu, dělá. První písemné zmínky o osadě sice sahají do roku 1350, kdy patřila k rychmburskému panství, ale město má za sebou opravdu bohatou historii. V roce 1392 ji Smil z Pardubic poprvé uvádí jako městečko, a toto postavení si udržela i během husitských válek, kdy se v okolních lesích pohybovala vojska Jana Žižky. Skutečný rozkvět pak přimenul v 16. století pod vládou Berků z Dubé a Lipé, kteří městu udělili jeho typický znak – půlený štít s černou ostrví a vyvrácenou zelenou lípou.

Osud města byl ale vrtkavý. Po bitvě na Bílé hoře Svratka o svá městská práva přišla a na dlouhá desetiletí byla držena jen „za sedláky a chalupníky“. Místní lidé se ale nevzdali a po každém velkém požáru nebo vojenském vpádu žádali o potvrzení svých práv znovu a znovu. Zlom nastal až v roce 1867, kdy císař František Josef I. povýšil Svratku opět na město, což dodnes uprostřed náměstí připomíná pískovcová socha svatého Václava od pražského sochaře Ludvíka Wurzla. Vůbec nejbolestivější zásah do tváře města ale přišel v momentě, kdy už zbytek světa slavil mír. Devátého května 1945, když přes město ustupovaly německé jednotky, zažila Svratka tragické bombardování sovětskými letadly. Výbuchy a následný obrovský požár srovnaly se zemí celé historické jádro. Tam, kde dříve stály nejmalebnější domky, dnes najdete otevřený prostor náměstí 9. května a autobusové nádraží.

První kroky městem

Celé putování po stopách malířů začíná v ulici U Zbrojnice přímo u Městského muzea, kde najdete první infopanel s oranžovým značením stezky. Samotné muzeum je zážitek, který byste neměli vynechat. Kromě obrazů slavných umělců tu totiž uvidíte perfektně zařízené krámky řemeslníků z první republiky, které vypadají, jako by si their majitelé jen na chvíli někam odskočili. Hned vedle pak narazíte na retro pultovou prodejnu Jednota z dob reálného socialismu. V ní nechybí původní sortiment včetně takových kuriozit, jako je půl století staré víno Gracie, legendární Radvaňský guláš nebo dosud neotevřená konzerva s husí krví. Vybavení prodejny pochází z obchodů v Hlinsku a Velkém Meziříčí, stará pokladna sloužila přímo ve městě a mlýnek na kávu pamatujeme z kantýny podniku Dílo ve vedlejším Svratouchu.

Jakmile si v muzeu nebo v nedalekém informačním centru vyzvednete tištěného průvodce, můžete vyrazit. Stezka vás nejprve povede parkem kolem sokolovny k panelu Jindřicha Bubeníčka a odtud pokračuje přes most do ulice Palackého. Po sto metrech odbočíte do Pionýrské ulice, kde na křížení s Žižkovou ulicí najdete zastavení věnované Jindřichu Hlavínovi. Cesta dál stoupá kolem budovy pečovatelské služby a knihovny nahoru ke hřbitovu, kde tvořil Jan Odvárka.

Právě zdejší nezpochybnitelnou dominantou je farní kostel svatého Jana Křtitele, původně románsko-gotická stavba s neobyčejně silnou atmosférou. Skutečným unikátem je však samostatně stojící zvonice v jeho sousedství. V její dřevěné části visí vzácný zvon Maria z roku 1480, zdobený gotickým písmem. Zajímavostí je, že přízemí zvonice sloužilo až do roku 1947 jako márnice. Stezka pak pokračuje přímo kolem této staré zvonice, což bylo oblíbené místo Rudolfa Hanycha. Odtud se na chvíli prolíná s dalším místním okruhem o historii a přírodě, sejde na náměstí Národního povstání k panelu Josefa Fialy a pak vás trochu potrápí prudkým kopcem v ulici Nad Školou, kde maloval Fedor Antonín Kracík. Dolů do Partyzánské ulice pak seběhnete ke křížku Marty Kovaříkové, projdete kolem školy a u stadionu v ulici Na Náhoně narazíte na panel Františka Emlera. Místní stadion mimochodem připomíná rychlobruslařskou tradici Svratky.

Výstup na Hůru a meandry řeky

Přes ulici Hlavní minete zastavení Karla Balíčka a po mostě přezdívaném Suez překročíte řeku na území Moravské Svratky k panelu Bohuslava Kubíka. Hned za stadionem u mostu přezdívaného Suez vás však přivítá dřevěná socha Malého Bobše. Postavu kluka se školní taškou na zádech zručně vyřezal řezbář Pavel Švanda. Přítomnost známého dětského hrdiny tu má samozřejmě svůj důvod. Jen o kousek dál totiž trasa vede kolem rodného domu jeho autora, spisovatele Josefa Věromíra Plevy. 

Od Plevova domu pak stezka definitivně opouští městskou zástavbu a míří na kraj lesa Bořina. Tady začíná ta pravá vysočinská příroda. Čeká vás zhruba kilometr a půl dlouhá, ale moc příjemná procházka lesem a loukami až na Hůry, což je rozptýlená skupina chalup vysoko v kopcích, kde tvořil Ludvík Příhoda. Další úsek přes Zadní Hůru k dalšímu panelu je vůbec nejdelší a měří tři a půl kilometru. Cesta po travnatých pěšinách může být po dešti trochu rozbahněná, takže to chce pevné boty, ale ty výhledy na celou Svratku, sousední Svratouch a okolní kopce za tu námahu stoprocentně stojí.

Z kopců se pak vrátíte cestou dolů zpět do města, projdete ulicemi Hlavní a Plevova a přes lávku u sokolovny se dostanete do ulice Pláňava ke třináctému zastavení Františka Sadovského. Tenhle panel je zajímavý tím, že jako jediný neukazuje konkrétní místo z obrazu v porovnání se současností, ale spíš zachycuje oblíbené motivy a meandry samotné řeky Svratky, která tudy protéká. Z Pláňav pak dojdete do České Cikánky a od hlavní silnice začnete stoupat k hotelu Svratka do ulice Na Vyhlídce, kde najdete panel Oty Bubeníčka. Právě tady, kousek nad klubovnou místního golfu, se vyplatí udělat si odbočku na Cínovu cestu, pokud máte ještě dost sil a času.

Příběh malovaných kamenů

Cínova cesta je značená žlutě a nabízí zhruba 3,6 kilometru dlouhou procházku lesem přes sjezdovku. Celý tenhle úsek je totiž lemován třinácti velkými malovanými kameny. Původně je před mnoha lety vyzdobil sám malíř František Cína Jelínek, podle vzpomínek pamětníků zřejmě s malířem a učitelem Karlem Balíčkem. Před čtyřiceti lety je kvůli dětskému dni poprvé výrazně obnovily učitelky z mateřské školy, ale časem balvany opět zarostly mechem. V roce 2024 se do toho ale opřela parta dobrovolníků z řad učitelů místní základky – hasiči staré balvany profesionálně očistili vodou a kantoři je znovu komplet omalovali, přičemž k původním veselým motivům přidali i několik nových.

Cesta vás lesem dovede až k rozcestí, odkud si můžete udělat drobnou zacházku na přírodní památku Zkamenělý zámek. V tomto případě však nejde o stavbu z cihel, ale o monumentální skalní útvar, který svým tvarem připomíná zříceninu hradu. Skály vysoké až 10 metrů byly strategickým místem už v pravěku, což potvrdily archeologické nálezy keramiky. V 6. až 8. století zde existovalo slovanské hradiště, které sloužilo jako útočiště pro obyvatele z údolí. Podle lidových pověstí se zde lidé ukrývali i za třicetileté války, kdy skály poskytovaly dokonalou ochranu před švédskými vojsky.

Z rozcestí pak trasa pokračuje k loveckému zámečku Karlštejn, který stojí v nadmořské výšce 780 metrů. Nechal ho v 70. letech 18. století postavit tehdejší majitel panství Filip Kinský, později ho vlastnili Thurn-Taxisové a po válce stát, kdy dlouho sloužil jako rekreační středisko pro národní podnik Kras Brno a později Oděvní podnik Prostějov. Po krachu oděvní společnosti zámeček koupil nový majitel a po velké rekonstrukci z let 2014 až 2020 je zase kompletně otevřený veřejnosti. Tohle fotogenické místo mají rádi i filmaři; už v roce 1950 se tu točil film Temno, v roce 2007 pohádka O kominickém učni a dceři cukráře, ale nejvíc ho proslavil závěrečný díl druhé řady Četnických humoresek.

Finále na golfové paletě

Od osady Karlštejn se po žluté a červené značce vrátíte zpět k hlavní trase, která se napojuje u devítijamkového golfového hřiště, jednoho z nejstarších v celé republice. Začalo vznikat na slunné stráni v roce 1941 podle návrhu výtvarníka Aloise Chocholáče a projektu inženýra Josefa Charváta. I ono má neuvěřitelně silnou uměleckou stopu – jeho samotný půdorys byl totiž navržen ve tvaru malířské palety a zdejší sportovní klub s názvem Golf klub 17 zakládalo přesně sedmnáct výtvarných umělců.

Jeho historicky prvním předsedou nebyl nikdo jiný než slavný výtvarník Jiří Trnka a peníze na poválečnou stavbu, kde se začalo hrát v roce 1947, umělci sháněli tak, že prodávali své vlastní obrazy. Přímo u hřiště potkáte patnácté zastavení, které je věnované Josefu Jamborovi. Od golfu pak cesta začíná prudce klesat zpět ke Svratce. Kolem bývalého lomu dojdete ke kříži nad ulicí Čs. armády s panelem Františka Kavána, odkud jsou jedny z nejechutnějších výhledů jak na město, tak na sousední Svratouch. Pak už jen seběhnete zkratkou přes louku podél staré úvozové cesty na Slunný vrch do Chocholáčovy ulice, kde u sedmnáctého panelu Františka Cíny Jelínka celá stezka končí. Do centra města vám odtud zbývá už jen posledních 500 metrů chůze z kopce.

Kde po výšlapu doplnit energii?

Po deseti kilometrech v nohách a hodinách strávených na čerstvém vzduchu člověku spolehlivě vyhládne. V centru města najdete Restauraci U Berušky a Krušovickou restauraci, kde prim hraje poctivá domácí kuchyně. Pokud naopak dáváte přednost klidnější atmosféře a sladkým tečkám, je tu kavárna Jako doma na náměstí Národního povstání. Gastronomickou nabídku města pak skvěle doplňuje nové Bistro & Café 27 na Palackého ulici nebo Cukrárna Na Růžku s výbornou točenou zmrzlinou přímo na náměstí 9. května.