3 - Voda

Cisterciácké klášterní krajiny představují důležité milníky v utváření dnešní podoby našeho území. Mniši se při zakládání klášterů řídili jednotnými pravidly řádu, a to dalo krajinám pod jejich vlivem společné rysy. Dokázali se však také přizpůsobit místním podmínkám, a proto má každá klášterní krajina svá specifika. Cisterciáci více než jiné řády řídili své hospodářství a byli si vědomi toho, že v jimi opečovávané krajině budou žít i další generace. Místo si pečlivě vybírali, přičemž jedním z nejdůležitějších elementů pro založení cisterciáckého kláštera byl zdroj vody. Konventy měly být zakládány v odlehlých údolích při vodním toku. Mniši a stavitelé jejich klášterů se brzy stali mistry v odvodňování a zavodňování a jejich vodní díla dodnes inspirují. 

Pro žďárský klášter byl vybrán prostor na soutoku Sázavy a Stržského potoka. Místo budoucího klášteřiště bylo několikrát upravováno v závislosti na změně umístění jednotlivých klášterních objektů.

Stružný  potok pramenící u osady Nová Huť společně s dalšími říčkami nyní napájí rybník Velké Dářko a od výtoku z něj je označován jako Sázava. Koryto řeky se od 13. století výrazně proměnilo a narovnalo. U Najdeku a Šlakhamru však Sázava stále tvoří nepatrnou část historické zemské hranice a v některých částech toku se můžeme dodnes pokochat jejími meandry.

Voda byla nepostradatelná pro každodenní život v klášteře - od hygieny, praní a vaření až po zajištění hospodářských provozů. Vodní toky a na nich budovaná díla byly zdrojem energie a hnacím motorem cisterciáckého hospodářství. Poháněly mlýny, pily a hamry. Bez vody se neobešel také klášterní pivovar. 

Nesmíme ale zapomínat ani na spirituální význam vody jakožto symbolu čistoty a Krista, který byl pro šedé mnichy klíčový a který vycházel ze starozákonních i novozákonních příběhů Bible. Voda byla součástí cisterciácké liturgie a také spojuje dva příběhy z dějin žďárského kláštera. První se váže k jeho založení, kdy podle pověsti Boček ze Zbraslavi usnul v lese u studánky. Ve snu se mu zjevila Panna Marie, která místo označila jako vhodné pro zbudování nového kláštera. Voda ze studánky také vyléčila Bočkův nemocný zrak. Další příběh spadá do období baroka. Václav Vejmluva, budoucí významný opat žďárského kláštera, se v nemoci modlil v konventním kostele k Panně Marii Studniční. Vyléčil se, vrátil se mu hlas a čekala jej úspěšná řeholní kariéra.

Úkol pro děti: 

Kdo z vás nejrychleji rozluští všechny přesmyčky a najde ztracená slova:

íkybrn   adov   ýlmn   osslo   ďakol