Nížkovská kostnice a cisterciáci

Na historické zemské hranici Čech a Moravy najdete obec Nížkov, která patří k nejstarším doloženým sídlům v celé oblasti Českomoravské vrchoviny. Návštěvníky sem láká nejen pozoruhodný kostel s cisterciáckými kořeny, ale především proslulá barokní kostnice, která představuje unikátní stavební i duchovní památku.

Příběh Nížkova

Počátky Nížkova jsou neodmyslitelně spjaty s působením cisterciáckého řádu. Prvním známým majitelem zdejšího panství byl šlechtic Jan z Polné, který pojal úmysl založit na svém území klášter. V roce 1234 tak do krajiny přišli první mniši ze severočeského oseckého kláštera a zřídili zde komunitu nazvanou Cela svatého Bernarda. Podle záznamů kronikáře Jindřicha Řezbáře si mniši v Nížkově dokonce založili vinohrad.

Život cisterciáků v drsném prostředí Vysočiny však nebyl jednoduchý. Po pouhých pěti letech, v roce 1239, odvolal osecký opat Slávek řádové bratry zpět. Hlavními důvody byly nepříznivé životní podmínky a majetkové nároky olomouckých biskupů na toto území. Přestože mniši odešli a svůj hlavní klášter později založili ve Žďáře nad Sázavou, v Nížkově po nich zůstal dřevěný kostelík. Místu se po dlouhou dobu říkalo „na Mníšku“ a samotné vesnici „Mníškov“. Postupným komolením a obtížnou výslovností se z tohoto názvu v běhu staletí zrodil dnešní Nížkov.

Dějiny obce se přímo odráží v obecním znaku. Dominantou znaku je stříbrná, zlatě zdobená biskupská mitra. Ta odkazuje na patrona nížkovského kostela svatého Mikuláše a zároveň připomíná zakladatele z oseckého kláštera. Pod mitrou je umístěna stříbrná lilie, která je tradičním řádovým znakem cisterciáků. Drobný zlatý křížek pod lilií vyjadřuje hluboký vztah obce ke křesťanské kultuře a civilizaci. Štít je horizontálně rozdělen zlatým zúženým břevnem, které značí historickou česko-moravskou zemskou hranici, na níž se Nížkov nachází.

Kostel svatého Mikuláše

Na místě původního dřevěného mnišského kostelíka vyrostl ve druhé polovině 13. století kamenný raně gotický kostel svatého Mikuláše. Odborníci se domnívají, že dnešní pětiboký presbytář a sakristie s neobvyklým půdorysem byly rozostavěny ještě cisterciáckými mnichy před jejich odchodem – sakristie možná měla původně sloužit jako boční kaple plánovaného většího chrámu. O kontinuitě stavby svědčí i zápis v Kronice kláštera žďárského, která potvrzuje, že chrám svatého Mikuláše na místě zůstal po celý čas.

V rozmezí věků prošel kostel několika stavebními úpravami. Po roce 1485 získal presbytář nádhernou pozdně gotickou křížovou a síťovou žebrovou klenbu a byla přistavěna věž. Nejrozsáhlejší přeměna však nastala v roce 1753, kdy polenský děkan Petr Florian nechal na vlastní náklady ke gotickému presbytáři přistavět prostornou barokní chrámovou loď a věž zvýšil o třetí patro.

Interiér chrámu nabízí řadu uměleckých pokladů. Dominantou presbytáře je hlavní oltář svatého Mikuláše z roku 1877 se staršími sochami svatého Petra a Pavla a nepřehlédnutelným dřevěným křížem zavěšeným nad obětním stolem. Vedle vchodu do sakristie stojí zdobená barokní kazatelna. V lodi se nacházejí boční oltáře Panny Marie a svatého Václava, u něhož stojí vzácná renesanční křtitelnice z doby kolem roku 1600. Z věžních zvonů vyniká historický zvon z roku 1614, který jako jediný přečkal válečné rekvizice.

Nížkovská kostnice

Přímo před západním průčelím kostela stojí největší lákadlo celého Nížkova – barokní kostnice z let 1708–1709. Výstavbu této samostatné budovy o čtvercovém půdorysu 8,5 × 8,5 metru s jehlancovou střechou inicioval polenský děkan Jan Haberlandt a stavebních prací se ujal stavitel Václav Klusáček.

To nejpůsobivější spatří návštěvník po vkročení do prostoru kostnice. Ve čtyřech rozích jsou vymodelovány mohutné hranice o rozměrech 2 × 2 × 2,5 metru, složené z lebek a kostí přibližně 5 000 až 8 000 osob. Na rozdíl od kostnic, kde byly ostatky pouze vršeny na sebe, v Nížkově tvoří lidské kosti promyšlenou barokní architekturu. Z lebek a dlouhých kostí jsou vytvořeny sokly, pilastry, architektonické římsy i ozdobné girlandy. Hranice u západní stěny vykazují mírně odlišné tvarování než hranice u dveří, což dokládá náročný a fázovaný proces jejich postupného ukládání. Podle staré lidové legendy urovnal kosti do těchto ozdobných tvarů slepý mladík.

Fakt, že se tyto složité konstrukce z kostí za více než tři století nesesunuly, je dán geniálním stavitelským umem. Kostnice byla prozíravě postavena přímo na hraně svahu nad Poděšínským potokem. Díky tomuto umístění jsou základy stavby i dřevěné podlážky pod hranicemi přirozeně odvětrávány a odvodňovány a netrpí vlhkostí, která jinde podobné stavby ničí. Vnitřní stěny kostnice zdobí dva mohutné kříže s Kristem a obnovené memento mori nápisy, jako například známé zvolání: „Co jste vy, byli jsme i my – co jsme my, budete i vy.“

Při prohlídce interiéru kostnice směřuje pozornost většiny příchozích k jedné konkrétní raritě. Vlevo od vstupních dveří je v hranici kostí umístěna lebka, která se na první pohled odlišuje od ostatních. Nesse hluboké a dobře patrné zranění – šrám způsobený podle všeho sečným úderem těžké vojenské šavle. Tato lebka neznámého bojovníka se stala mezi návštěvníky neobyčejně oblíbenou. Od neustálého hladění tisíců rukou je její kosterní povrch dohladka vyhlazený a leskne se do dálky. Mezi lidmi totiž postupem času vznikla pověst, podle níž pohlazení této bojovníkovy lebky přináší člověku štěstí a ochranu.

Přestože nížkovská kostnice nedosahuje rozměrů podzemních krypt v Kutné Hoře-Sedlci, Brně či Mělníce, na Vysočině představuje zcela jistě nejzajímavější objekt svého druhu.

Mýty pod mikroskopem

O původu tisíců kostí v Nížkově se po generace tradovala legenda spojená s válečnými útrapami 18. století. Předpokládalo se, že ostatky pocházejí z dob tereziánských válek (1740–1748) a sedmileté války (1756–1763). V regionu v té době operovala mnoha vojska a po bitvách u Chotusic a Kladska vznikaly v okolí provizorní vojenské lazarety. Na zranění a epidemie tyfu umíraly tisíce saských, bavorských, pruských či francouzských vojáků i místních obyvatel, pro které nezbývalo místo na hřbitovech.

Zásadní zvrat v nahlížení na historii kostnice však přinesl exaktní přírodovědecký výzkum, jehož se v roce 2016 ujal prof. MUDr. Václav Smrčka, CSc. z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se svým týmem. Vědci odebrali vzorky kostí a podrobili je radiokarbonové metodě datování.

Výsledky analýz dosavadních sedmi vzorků přinesly překvapivé odhalení. Šest odebraných vzorků spadá svým stářím do hlubokého středověku – od roku 1180, přes 13. století až do rozmezí let 1307–1363. Vzorek se stopami po prodělané tyfové nákaze byl rovněž spolehlivě datován do 14. století. Pouze jediný ze zkoumaných vzorků vyšel mladší, s datací mezi konec 15. a počátek 17. století.

Tyto objevy částečně vyvracejí představu, že by kostnice obsahovala výhradně oběti z 18. století. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že ihned po dokončení kostnice v roce 1709 do ní byly přeneseny staré středověké ostatky ze zrušených hřbitovů v okolí. Teprve později, v průběhu 18. století, mohly být na vrchní části hranic položeny ostatky vojáků z lazaretů, ze kterých však dosud vzorky odebírány nebyly. Díky těmto analýzám se nížkovská kostnice zařadila k vědecky nejlépe prozkoumaným objektům svého druhu v České republice.

Informace pro návštěvníky

Pokud plánujete návštěvu nížkovské kostnice, je vhodné vzít v úvahu sezónní provozní dobu. Kostnice je pro veřejnost otevřena v měsících květnu až září, a to pravidelně o sobotách, nedělích a státních svátcích vždy v čase od 14:00 do 17:00 hodin. Ve stejných hodinách lze zpravidla nahlédnout i do přilehlého farního kostela svatého Mikuláše.

Návštěva nemusí být omezena pouze na letní víkendy. Mimo hlavní sezónu je možné dohodnout zpřístupnění i pro malé skupiny nebo jednotlivce. Podmínkou je však kontaktovat správce v dostatečném předstihu, nejlépe několik dní předem, na telefonním čísle 604 246 882.

Tipy na výlety v okolí

Na zatravněné ploše 20 × 30 metrů mezi Nížkovem a místní částí Buková se ukrývá ojedinělá přírodní zajímavost. Bukové arboretum založené 13. října 2012 u příležitosti Dne stromů obsahuje 40 různých kultivarů buku lesního a představuje jediné arboretum tohoto druhu u nás. Inspirací pro vznik byla snaha vytvořit originální obecní park a zároveň vzdát hold názvu obce Buková. Stromy jsou vysazeny v přehledných řádcích, u lesa stojí turistický přístřešek s informační vitrínou a celý areál je volně přístupný bez jakéhokoliv oplocení.

Protože Nížkov leží přímo na historickém pomezí Čech a Moravy, skvělým tematickým cílem v sousedství je historická zemská hranice u Sirákova. Jen pár kilometrů od obce narazíte na symbolické vyznačené místo staré česko-moravské hranice s pamětním hraničním kamenem. Místo připomíná staletou historii rozdělení obou zemí a představuje příjemnou zastávku s výhledem do krajiny.

Na vrcholu Rosička (644 m n. m.) východně od Nížkova se tyčí stejnojmenná rozhledna z roku 2001 o celkové výšce 42 metrů. Po zdolání 140 schodů vystoupáte na vyhlídkový ochoz ve výšce 24 metrů, odkud se otevírá kruhový pohled na Žďársko, Jihlavsko i Havlíčkobrodsko. Kopec má i svou historii, dříve zde stávala dřevěná rozhledna, u níž se pořádaly taneční zábavy, z nichž vznikla lidová písnička „Na Rosičském kopci chcípla kobyla, Nížkováci pojďte bude hostina“.