Příběh partyzánského oddílu Jermak

Na pulty knihkupectví přichází rozsáhlá publikace badatele a publicisty Ondřeje Červeného s názvem „Blbě to dopadne…“ a podtitulem zpravodajsko-diverzní desant Jermak. Kniha rozšiřuje povědomí o partyzánské činnosti na sklonku druhé světové války a tematicky navazuje na autorovu prvotinu Osvobození Žďárska z roku 2014.

Nezvyklý název knihy vychází z citátu komisaře jednotky Leonida Železňaka, který si své kritické myšlenky před popravou vyškrábal do skříně v cele brněnských Kounicových kolejí. Publikace podrobně mapuje akce desantu od 1. října 1944 do května 1945 na Prostějovsku, Žďársku, Novoměstsku, Bystřicku i v dalších regionech. Vizuální stránku doplňují mapky a historické fotografie, které byly díky moderní technice poprvé úspěšně kolorovány.

Příprava knihy a náročný sběr archivních materiálů odstartovaly v roce 2019. Autorovi se díky přístupu k četnickým hlášením podařilo uvést řadu událostí na pravou míru a vyvrátit desetiletí tradované mýty. Za zásadní hendikep naopak označuje nedostatek údajů z bývalé sovětské strany, které se navzdory snaze nepodařilo dohledat. Vydání knihy finančně podpořila města Žďár nad Sázavou a Prostějov spolu s dalšími samosprávami.

Na první pohled upoutá název publikace o působení partyzánské skupiny Jermak na sklonku II. světové války. Titul „Blbě to dopadne…“ zní dost pesimisticky….

Jde o citát, který jsem si vypůjčil od komisaře jednotky Leonida Železňaka. Tomu se před popravou podařilo v cele brněnských Kounicových kolejí do výplně skříně vyškrábat tři vzkazy, které byly po válce nalezeny. Řešil tam osobní věci i postoj vůči veliteli oddílu a českým spolupracovníkům. V dřívější době samozřejmě nebylo možné naplno prezentovat jeho názor, že nadřízený byl blbec a čeští odbojáři zrádci, proto bylo plné znění „motáku“ publikováno až relativně nedávno. Je to unikátní svědectví o myšlenkových pochodech mladého muže, který v cele čekal na smrt a tímto způsobem účtoval se svým životem.

V regionu působilo více partyzánských oddílů – proč jste si vybral právě Jermak?

V oblasti Českomoravské vrchoviny se potkávaly sovětské organizátorské výsadky i desanty plnící úkoly pro vojenskou rozvědku nebo státní bezpečnost. Opomenout nelze ani činnost československých paraskupin vyslaných z Velké Británie a domácí odbojové struktury. Jermak je jednou z mála jednotek, jejíž historie dosud nebyla zpracována. V minulosti vyšly skvělé monografie Zdeňka Jelínka týkající se jednotek Zarevo a Dr. Miroslav Tyrš, značná pozornost byla věnována i skupině Mistr Jan Hus. O Jermak jsem se začal intenzivně zajímat po vydání knihy Osvobození Žďárska, jelikož jsem chtěl toto bílé místo naší historie zaplnit.

Co všechno se tedy čtenáři o Jermaku dozvědí?

Kniha se věnuje činnosti jednotlivých částí Jermaku na Drahanské a Českomoravské vrchovině. V podstatě chronologicky popisuje události od seskoku skupiny v noci na 1. října 1944 až do květnových dnů roku 1945. Jde o události na Prostějovsku, Litovelsku, části Moravskotřebovska a dále na Boskovicku, Bystřicku, Novoměstsku, Velkomeziříčsku a Žďársku. Akční rádius skupiny byl značný – její členové příležitostně podnikali výpady i mimo tato území, například na Třebíčsko, Poličsko či severní část Brněnska. V souvislosti s tím se podařilo zpracovat desítky barevných mapek, které přesuny a akce ilustrují.

Při listování knihou budí pozornost kolorované a upravené historické fotografie. Zejména u snímků konkrétních osob je to vzhledem k jejich osudům jímavé. Jaký byl důvod?

Vzhledem ke kolísavé kvalitě obrazového materiálu dané tehdejšími technickými možnostmi jsme se rozhodli zariskovat a zkusili jej kolorovat pomocí moderní techniky. Až na výjimky jsme dosáhli překvapivě dobrých výsledků. Plnobarevné provedení knihy by mělo zvýšit její atraktivitu. Relativně bohatý obrazový materiál, z něhož část dosud nebyla publikována, pochází z fondů různých institucí, soukromých sbírek nebo jiných publikací.

Kniha svým úctyhodným rozsahem navozuje představu tisíců hodin badatelské i publicistické práce. Jak dlouho její příprava trvala?

Sběr materiálu v archivech zabral řadu let, přičemž práce na rukopisu byly zahájeny v roce 2019. Ve všech fázích vzniku knihy mi byl obrovskou měrou nápomocen brněnský badatel Petr Kopečný, který se historií odboje zabývá desítky let. Především díky jeho spolupráci a konzultacím má kniha možnost vyjít v této podobě. Opomenout nelze ani všechny ostatní, kteří se na vzniku Jermaku podíleli. Kniha by neměla šanci vzniknout ani bez finanční podpory měst Prostějova a Žďáru nad Sázavou, přispěly také další samosprávy, které si předem objednaly výtisky pro školy, knihovny a informační centra. Nad počtem hodin strávených nad rukopisem nebo zpracováním materiálů jsem nikdy příliš nepřemýšlel. Byla to dlouhá a namáhavá cesta, ale snad se najde někdo, kdo informace v knize obsažené ocení.

Pro jakou skupinu čtenářů je tedy publikace určena prioritně?

Pro každého, koho zajímá regionální historie nebo partyzánský odboj. Zmínky o svých příbuzných, kteří partyzány podporovali, tam najde mnoho rodin z Českomoravské i Drahanské vrchoviny. Podrobně jsou popsány události v Javoříčku z počátku dubna 1945 i o měsíc později, pozornost je věnována i železničním destrukcím. Hodně informací obsahuje také poslední kapitola, která se zabývá poválečnými událostmi. Poměrně velký prostor je věnován jak takříkajíc sesterské skupině Rikitan, tak osobním sporům, které v poválečných letech postihly okresní pobočku Sdružení českých partyzánů ve Svazu národní revoluce – později Československého svazu protifašistických bojovníků v Prostějově.

Dá se i po tolika letech věrohodně zjistit, jak se tehdy všechno skutečně odehrálo?

Občas bylo obtížné dobrat se v množství různě ideově zabarvených podkladů nebo protichůdných sdělení materiální pravdy. Právě díky množství archivních pramenů však bylo možno mnoho akcí uvést na pravou míru, vyvrátit desetiletí tradované mýty a omyly či některé události vysvětlit. Členové skupiny se dopustili některých kontroverzních akcí, nicméně každý případ je třeba posuzovat ve světle předložených dokumentů.

Zmiňované prameny v předchozích desetiletích nebyly k dispozici?

Dřívější autoři například neměli přístup do četnických hlášení a dalších materiálů zpracovaných různými úřady, natož do personálních složek bývalých členů bezpečnostních sborů. Dnes je situace o mnoho lepší, a proto lze k většině událostí nalézt dokumenty. Jako obrovský hendikep ale vnímám nedostatek údajů z bývalé sovětské strany. K některým skupinám je k dispozici kompletní dokumentace včetně informací personálního charakteru o jednotlivých parašutistech, v případě Jermaku se však tyto materiály dosud nepodařilo najít. Zkoušel jsem je získat ještě před rokem 2022 na Ukrajině, ovšem výsledek pátrání nenaplnil má očekávání.