Stanislav Bělík (nar. 1919 v Brně)

– malíř. Po celý svůj život žije v městysi Doubravník. Vyučil se strojním zámečníkem, ale od školních let toužil stát se malířem. V roce 1941 se přihlásil ke studiu na Večerní školu uměleckých řemesel v Brně, kterou musel po 2 letech z důvodu nasazení na práci
v Německu přerušit. Po válce úspěšně složil zkoušky na Akademii v Praze, bohužel ale nebyl přijat pro nadměrný počet uchazečů. Pracoval tedy jako kreslič a později v letech 1956-1960 absolvoval alespoň dálkové studium malby při Ústředním domu umělecké tvořivosti v Praze. Od roku 1960 až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval jako podnikový výtvarník v brněnské Tesle. Malování, zvláště krajinomalbě, se začal naplno věnovat až s odchodem do důchodu. Mezi nepřehlédnutelné přednosti Bělíkových maleb náleží vystižení nálady oblohy, která každému obrazu dává osobitý charakter a jedinečnou atmosféru. Jeho oblíbenou technikou je klasická tempera.