Svratka: město malířů, řemesel a legend

Existují místa, která se vám do paměti nevryjí monumentálností mrakodrapů, ale tichou silou krajiny a příběhy, které vypráví každý kámen a každá zákruta řeky. Svratka, nejmenší město Žďárska, je přesně takovým drahokamem. Rozkročená na historické hranici Čech a Moravy, obklopená hlubokými lesy Žďárských vrchů, nabízí dokonalou kombinaci historie, umění, sportovního vyžití a technického fortelu. Svratka není jen bodem na mapě; pojďte s námi objevit město, které proslavili malíři, plechové výrobky a legendární guláš.

Kde se „vine“ historie

Název města není náhodný. Staroslovanské slovo sworti, znamenající vinout se, dalo jméno říčce, která po staletí formovala tvář zdejší krajiny. Nejstarší zprávy o osadě sahají až do roku 1350, kdy patřila k rychmburskému panství. Svratka byla odjakživa místem setkávání – nejen lidí, ale i mocenských vlivů. V roce 1392 byla v postupovacím zápise Smila z Pardubic uvedena jako městečko a tento význam si držela i v dobách husitských válek, kdy se v okolí pohybovala vojska Jana Žižky. Skutečný rozkvět však nastal v 16. století pod vládou Berků z Dubé a Lipé, kteří městu udělili jeho znak: půlený štít s černou ostrví a vyvrácenou zelenou lípou, symboly síly a hlubokých kořenů ve zdejší zemi.

Osud Svratky byl však vrtkavý. Po bitvě na Bílé hoře a vydání Obnoveného zřízení zemského město svá práva ztratilo a na dlouhá desetiletí bylo „za sedláky a chalupníky držáno“. Místní však neztráceli naději. Po velkých požárech a vojenských vpádech, které zašlapaly stará privilegia, žádali o jejich potvrzení znovu a znovu. Zlom nastal až v roce 1867, kdy císař František Josef I. povýšil Svratku opět na město. Na počest této události byla uprostřed náměstí vztyčena socha svatého Václava, dílo pražského sochaře Ludvíka Wurzla, která dodnes shlíží na centrum města.

Nejbolestivější zásah do tváře města však přišel v okamžiku, kdy zbytek světa již slavil mír. Konec druhé světové války se do paměti Svratky zapsal černým písmem. Dne 9. května 1945, v době, kdy přes město ustupovaly německé jednotky, došlo k tragickému bombardování sovětskými letadly. Výbuchy a následný rozsáhlý požár srovnaly se zemí celou řadu budov v historickém jádru. Tato událost nenávratně změnila urbanistickou podobu Svratky – na místech, kde dříve stály malebné domky, dnes najdeme otevřený prostor náměstí 9. května a autobusové nádraží. Tato jizva v architektuře města je dodnes tichou připomínkou krutosti války.

Svratka je unikátní svým složením, jelikož se skládá ze čtyř katastrálních území: Svratka, Moravská Svratka, Česká Cikánka a Moravská Cikánka. Tato rozmanitost není jen administrativní, ale historickou výpovědí o poloze na česko-moravské hranici. Stačí pár kroků přes most a ocitnete se v jiné historické zemi. Na rozloze přes 14 km² zde dnes žije přes 1 300 obyvatel, kteří s hrdostí opatrují odkaz svých předků.

Cesty za inspirací a hravé objevování skrytých koutů

Říká se, že světlo ve Žďárských vrších má specifickou měkkost a barvu. Svratka se díky němu stala v první polovině 20. století doslova mekkou českých krajinářů. Pražský nakladatel Bedřich Tuček sem přilákal desítky akademických malířů, jako byli František Kaván, Ludvík Kuba, Jiří Trnka či Cína Jelínek. Svratka se tak stala galerií v přírodě. Pokud chcete vidět svět jejich očima, vydejte se na Malířskou naučnou stezku. Tato trasa začíná v parku u sokolovny a nabízí celkem 17 zastavení věnovaných malířským mistrům. Je to fascinující srovnání, na panelech vidíte obraz z počátku minulého století a před sebou máte tutéž scenerii v její dnešní podobě. Stezka je náročnější kvůli převýšení, ale vede místy, kudy běžné turistické značení neprochází. Nedávno byla stezka prodloužena o další tři a půl kilometru dlouhý úsek značený žlutě. Tato Cínova cesta vede ke Zkamenělému zámku a je lemována třinácti kameny pomalovanými veselými motivy a výraznými barvami. Jde o obnovené motivy, které kdysi vytvořil malíř František Cína Jelínek. 

Pro ty, které zajímá především příběh samotného města, je připravena zhruba tříkilometrová naučná stezka Svratka, její historie a příroda, která začíná na náměstí Národního povstání. Prvním zastavením je ikonická kašna se sochou Houbaře – dílo místního rodáka akademického sochaře Antonína Odehnala. Odtud cesta vede do místní části zvané Račana. Toto místo je skutečným pokladem, kde najdete skupinu starobylých roubených stavení z 18. století, která se jako zázrakem dochovala v téměř nezměněné podobě a nebyla zasažena ani ničivým požárem na konci války. Další zastávkou je kostel svatého Jana Křtitele. Tento duchovní stánek na první pohled zaujme svou samostatně stojící zvonicí, jejíž přízemí sloužilo až do roku 1947 jako márnice. Trasa se poté vrací přes náměstí k řece Svratce. Na jejím levém břehu byla vybudována Přírodní zahrada, která citlivě zachovává ráz původního lužního lesa. Je to oblíbené odpočinkové místo, kde se můžete projít po dřevěných chodníčcích nad mokřady, pozorovat život v jezírkách nebo si jen sednout na lavičku a naslouchat šumění vody.

Nezapomnělo se ani na rodiny s dětmi. Pro ně je připravena hra Putování s Houbařem. Symbolem Svratky je totiž postava Houbaře. Tento vládce hlubokých lesů provede děti i dospělé hravou formou po skrytých koutech města, seznámí je se zaniklými řemesly a za vyluštění tajenky v hrací kartě (k vyzvednutí v TIC) čeká na malé objevitele drobná odměna. 

Od gotických zvonů po greeny slavných umělců

Pamětihodnosti Svratky jsou zajímavou kombinací duchovní historie a panského přepychu. Dominantou je farní kostel svatého Jana Křtitele, původně románsko-gotická stavba s neobyčejně silnou atmosférou. Skutečným unikátem je však samostatně stojící zvonice. V její dřevěné části visí vzácný zvon Maria z roku 1480, zdobený gotickým písmem. Zajímavostí je, že přízemí zvonice sloužilo až do roku 1947 jako márnice. 

Pokud chcete pochopit „genia loci“ tohoto města, musíte navštívit Městské muzeum. Není to jen budova s vitrínami, expozice Městečko v meziválečné době vás vtáhne do světa, kdy Svratka byla centrem klempířského řemesla. Projdete se věrnou kopií dobové klempířské dílny Antonína Šillera, nahlédnete do domácnosti kloboučníka nebo do koloniálu, kde to voní kávou. Pro pamětníky a milovníky retra je připravena unikátní expozice poválečného obchodu, která věrně rekonstruuje prodejnu Jednota ze 70. let. Vše je tu autentické – od regálů až po obaly tehdejších potravin. Horní patro muzea pak patří Galerii malířů Vysočiny, kde můžete spatřit originály děl mistrů jako Kaván či Trnka, kteří Svratku proslavili na svých plátnech.

Jen dva kilometry od centra se na kopci tyčí lovecký zámeček Karlštejn. Tento pozdně barokní skvost z let 1770–1775 nechal vybudovat rod Kinských. Díky nadmořské výšce, ve které je postaven (780 m n.m.), je nejvýše položeným zámkem u nás. Také se vypráví, že  jeho střecha tvoří hlavní evropské rozvodí. Déšť, který dopadne na jednu stranu střechy, odtéká do Černého moře, zatímco kapky z druhé strany putují do moře Severního. Po rozsáhlé a citlivé rekonstrukci je dnes zámek Karlštejn s vínově červenou fasádou opět pýchou regionu a nabízí prohlídkový okruh, kde se seznámíte s jeho historií. Areál nabízí i příjemnou zámeckou hospůdku.

Nedaleko Karlštejna se nachází přírodní památka Zkamenělý zámek. Nejde o stavbu z cihel, ale o monumentální skalní útvar, který svým tvarem připomíná zříceninu hradu. Skály vysoké až 10 metrů byly strategickým místem už v pravěku, což potvrdily archeologické nálezy keramiky. V 6. až 8. století zde existovalo slovanské hradiště, které sloužilo jako útočiště pro obyvatele z údolí. Podle lidových pověstí se zde lidé ukrývali i za třicetileté války, kdy skály poskytovaly dokonalou ochranu před švédskými vojsky.

Svratka se pyšní jedním z nejstarších golfových hřišť v Česku. Jeho historie je úzce spjatá s uměleckou komunitou. Podobu hřiště navrhl výtvarník Alois Chocholáč a na jeho budování se v poválečných letech podílelo mnoho osobností kulturního života, včetně Jiřího Trnky. Hřiště není jen sportovištěm, je to krajinné dílo citlivě zasazené do kopcovitého terénu Žďárských vrchů. Dnes nabízí 9 jamek a atmosféru, kterou v moderních golfových rezortech nenajdete – hru v tichu lesa.

Nejmladší, ale již nyní velmi populární atrakcí, je nová cyklostezka mezi Herálcem a Svratkou. Téměř tříkilometrový úsek prochází CHKO Žďárské vrchy a jeho ozdobou je impozantní 74 metrů dlouhý dřevěný most přes řeku Svratku, který se stal vyhledávaným fotopointem.

O Rusalce Svratce

K atmosféře města neodmyslitelně patří pověst, kterou do literární podoby mistrně přetavila spisovatelka Teréza Nováková. Vypráví o Rusalce Svratce, bytosti s průzračnými údy a vlasy černými jako tůně pod olšemi, která se zrodila v prameni pod Žákovou horou. Její oči měly zvláštní moc – měnily barvu od temně zelené až po uhrančivou čerň, přesně podle toho, jak hluboké koryto si řeka zrovna razila mezi skalami.

Na její pouti do světa ji doprovázely dvě vznešené paní: hrdá a přísná Čechie v brnění z křemene a líbezná, snivá Moravěnka s věncem z polních květů. Dlouho kráčely v souladu, až došly na zemskou hranici – právě do míst, kde dnes leží město Svratka. Zde se Rusalka musela rozhodnout, které z nich dá přednost a čí zemí poteče dál. Okouzlena vidinou slunce a širých obzorů, které jí slibovala Moravěnka, se Rusalka rozhodla pro cestu na jihovýchod. Královna Čechie však tehdy zahořkla a vyřkla mrazivé proroctví: „Zvolila jsi slunce místo stínu. Jdi, ale věz, že čím dále od svých rodných hor popluješ, tím více budeš chřadnout. Tvůj jas se ztratí v prachu nížin a tvé oči vyhasnou touhou po chladném mechu Žákovy hory. Zemřeš steskem dříve, než tvé vody políbí moře.“

Proroctví se naplnilo. Jak řeka plynula dál od Vysočiny do horkých moravských úvalů, ztrácela svou dravost i průzračnost. Rusalka v nížinách skutečně chřadla, až se její duše v oparu nad Dyjí nadobro rozplynula. Místní však věří, že se Rusalka v podobě ranních mlh a dešťů každou noc vrací zpět na vrcholy Žďárských vrchů, aby v rodných pramenech nabrala sílu k novému, věčně se opakujícímu putování. Právě zde, ve Svratce, je proto řeka nejčistší a nejveselejší – je totiž znovu doma.

Gastronomické zastavení

Návštěva Svratky by nebyla úplná bez ochutnání místních specialit, které mají své kořeny v historii města. V centru města najdete Restauraci U Berušky, kde prim hraje poctivá domácí kuchyně. Právě zde často na denním menu naleznete kulinářskou legendu – Svratecký guláš. Tento pokrm z roštěnce s malými bramboráčky vytvořil vyhlášený šéfkuchař František Mořický. Jeho příběh je fascinující, jako politický vězeň se po roce 1948 dostal na umístěnku do svrateckého hotelu Mánes, kde tento recept před více než šesti desetiletími vznikl. Guláš se stal takovým fenoménem, že jej lidé vyhledávají dodnes. Restaurace nabízí i víkendové speciality, jako jsou hamburgery či grilovaný kebab, a v létě disponuje příjemnou zahrádkou s dětským hřištěm.

Pro milovníky klidnější atmosféry a sladkých teček je tu kavárna Jako doma na náměstí Národního povstání. Interiér laděný do modrobíla s tradičním cibulákovým motivem navozuje pocit starosvětského klidu. Vychutnat si zde můžete výběrovou kávu, domácí limonády a zákusky vlastní výroby, které chutnají přesně jako od babičky.

Svratka je městem, které nespěchá. Nabízí náruč plnou klidu, umělecké inspirace a lidské houževnatosti. Ať už sem přijedete za sportem, za historií nebo za legendárním gulášem, odvezete si pocit, že jste našli místo, kde se historie nenachází jen v učebnicích, ale dýchá na vás z každého koutu.