03 - Barokní krajina

Běžně se pohybujeme historickou krajinou, aniž bychom se zamýšleli nad tím, jak vypadala v době našich předků. Důležitým mezníkem pro utváření krajiny bylo 17. a 18. století. Barokní období zanechalo spoustu stop nejen v naší architektuře, ale i v samotné krajině. V této době byla vystavěna či přestavěna řada kostelů a poutních míst. Velké zděné stavby doplnily četné drobné sakrální památky ve volné krajině, Boží muka, kaple, polní kříže, kalvárie nebo sochy světců. Kolem cest vznikaly aleje. Tato stromořadí měla řadu praktických vlastností, poskytovala souvislý stín a usnadňovala orientaci v krajině, především v zimním období, kdy mohla být cesta zavátá sněhem. Aleje byly významnou součástí i tzv. církevní krajiny. Často lemovaly cesty vedoucí k poutním místům či křížové cesty nebo poskytovaly stín poutníkům. 

Barokní krajina je tvořena citlivým propojením lidské činnosti s okolní přírodou. Proměna krajiny má vedle uměleckého a náboženského významu i rozměr ekonomicko-hospodářský. Sklárny, hamry, hutě, chmelnice, mozaiky drobných polí a další prvky vytváří krajinnou kompozici, na které se velkou měrou podílel lidský faktor - mniši ze žďárského cisterciáckého kláštera.

Cisterciácké kláštery byly sice stavěny v údolích, ale významná poutní místa vznikala na místech vyvýšených a dobře viditelných z mnoha světových stran a vzdáleností. Cisterciáci se stali už v pozdním středověku nositeli poutnické myšlenky. A ne jinak tomu bylo za působení opata Václava Vejmluvy, který nechal v 1. pol. 18. století vystavět dominantu zdejšího kraje: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře - nynější národní kulturní památku zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO. Tento typický příklad barokní gotiky je unikátním dílem J. B. Santiniho Aichla a vyniká půdorysem ve tvaru pěticípé hvězdy. Poblíž cesty k Zelené hoře stojí barokní sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Čtyřboký sokl se sloupem a sochou světce měří 5 metrů a z kamene jej nechal vytesat již zmíněny opat Vejmluva. V minulosti byla plastika místem mnoha pobožností. Poutní cesty vedly již v dávných staletích v bezprostřední blízkosti dnešní frekventované hlavní silnice, která byla po staletí důležitou komunikační tepnou. 

Mezi klášterem a tehdejším městečkem Žďár se v době barokní nacházela chmelnice a zelné pole. Pro pěstování chmele bylo záměrně vybráno místo chráněné proti větru v blízkosti vodního toku. Chmel byl zpracováván v pivovaru, který sídlil přímo v areálu kláštera.  V dnešní době je celá oblast zastavěna obytnými domy, prodejnami a parkovištěm.  Bohaté lesy v okolí kláštera plnily celou řadu funkcí a dřevo bylo nejen vhodným stavebním materiálem, ale také palivem pro hospodářské provozy. Na klášterních stolech se pravidelně objevovala zvěřina i ryby z okolních rybníků a klášterních sádek. 

V dnešní době je řeka Sázava v této lokalitě dělící čárou mezi moderní zastavěnou oblastí a přírodní krajinou tvořenou lesy a loukami.

Úkol pro děti: 

Obrazem skrytého Božího přebývání, kam náš zrak už nedosáhne, bylo pro mnichy nebe, z něhož svítí slunce a padá déšť. Není-li mokro, lehněte si na chvíli do trávy, ideálně se stéblem trávy v puse a pozorujte beránky na nebi.