Krátká cisterciácká stezka

Objevte příběh, kde se duchovní symbolika potkává s genialitou barokního inženýrství. Krátká cisterciácká stezka vás na dvoukilometrovém okruhu kolem Bránského rybníka provede samotným srdcem bývalého klášterního panství. Uvidíte, jak mniši dokázali propojit hospodářský rozkvět s uměním a vtiskli krajině řád, který dodnes obdivuje celá Evropa. Cesta začíná u areálu Zámku Žďár – bývalého cisterciáckého kláštera, vine se podél rybníků a architektonických skvostů J. B. Santiniho a končí u tajuplného Dolního hřbitova.

Zastavení na stezce:

• Žďárská cisterciácká krajina
• Klášterní rybníky
• Barokní krajina
• Hospodářský dvůr Lyra
• Cesta ke dvorům
• Dolní hřbitov

Cisterciáčtí mniši se při zakládání svých sídel řídili jednotnými řádovými pravidly, která propojovali s místními přírodními podmínkami. Mniši sami aktivně řídili své hospodářství a mysleli na budoucí generace. Krajinu nepřetvářeli pro sebe, ale svým dílem oslavovali Boha a vtiskávali do ní „pečeť Boží“.

Objevíte rybníky a projdete se po hrázy Bránského rybníka (lidově „Bráňáku“), jednoho z nejstarších v regionu. Vznikl na soutoku Sázavy a Stržského potoka a podle legendy jeho napuštěním mniši záměrně zaplavili své původní dřevěné provizorium poté, co se přestěhovali do kamenného konventu. Současná hráz pochází z doby po roce 1714, kdy tu starou smetla jedna z mnoha ničivých povodní. Jen kousek odtud, na Stržském potoce, leží Konventní rybník, ze kterého mniši důmyslným náhonem vedli vodu přímo do klášterních sádek a na mlýnské kolo.

Barokní období 17. a 18. století dalo zdejší krajině nezaměnitelnou tvář harmonickým spojením náboženského, uměleckého a hospodářského života. Barokní krajinu protnuly aleje, které poutníkům poskytovaly stín a v zimě pomáhaly s orientací v závějích. Dominantou kraje se stal Santiniho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (UNESCO). V místech, kde dnes vidíte obytné domy a parkoviště, se v baroku rozkládala klášterní chmelnice a zelné pole chráněné před větrem, přičemž chmel putoval přímo do klášterního pivovaru.

Projdete kolem rozsáhlého barokní komplexu, známého také jako Nový dvůr, který nechal v 1. polovině 18. století velkoryse vystavět opat Václav Vejmluva podle návrhu geniálního architekta J. B. Santiniho-Aichla. Své dnešní jméno Lyra získal dvůr podle unikátního půdorysu ve tvaru hudebního nástroje lyry, která symbolizuje harmonii a boží řád. Okna a dveře správní budovy v horní části měly dokonce znázorňovat otvory pro struny. Dvůr sloužil jako ovčín, sýpka, stáje a sklad naturálních dávek od poddaných. Dnes je v majetku rodiny Kinských a slouží hospodářským účelům.

Ulicí Dvorská vedla jedna z nejstarších cest v kraji, která propojuje Libickou zemskou stezku s Vápennou cestou. V místě, kde cesta překonávala řeku Sázavu, stával nejprve brod, později dřevěný most a nakonec barokní kamenný most. Při jedné z pozdějších přestaveb byl do mostu zazděn i náhrobní kámen opata Václava z roku 1561. Váže se k němu strašidelná pověst o zlém správci Ulrichovi, jehož ducha jedoucího v ohnivém kočáře musel zkrotit až kat z Jihlavy.

Procházku zakončíte u Dolního hřbitova, který vznikl v roce 1709 jako obranné opatření opata Vejmluvy proti morové epidemii. Jde o vůbec první stavební počin architekta Santiniho ve Žďáře. Původní morový hřbitov byl navržen v přísné symbolice čísla tři (odkaz na Nejsvětější Trojici) se třemi oválnými kaplemi uspořádanými do rovnostranného trojúhelníka. Když byl však hřbitov v roce 1755 rozšířen o čtvrtou kapli, jeho půdorys dostal tvar lidské lebky – barokní symbol pomíjivosti (memento mori). Uprostřed hřbitova shlíží na návštěvníky socha Anděla posledního soudu troubícího na trubku.