Santiniho barokní kostel ve Zvoli

V malebné krajině jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, nedaleko Bystřice nad Pernštejnem, stojí trochu opomíjený klenot barokní architektury – kostel svatého Václava ve Zvoli. Tato stavba nepředstavuje pouhé místo pro modlitbu, ale především důmyslnou architektonickou hru světla, geometrie a náboženské symboliky, kterou zde počátkem 18. století rozehrál geniální český architekt Jan Blažej Santini-Aichel.  

Spolupráce vizionářského opata a geniálního stavitele

Původně ve Zvoli stával starý středověký gotický kostelík, který však koncem 17. století přestával vyhovovat potřebám věřících i estetickým nárokům doby. Za opata Edmunda Bagnera byl popisován jako malý, sešlý a kapacitně nedostačující. Skutečná proměna přišla až s nástupem nového opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Vejmluva, brněnský rodák a syn sládka, byl mužem velkých vizí, schopným hospodářem a milovníkem umění. Rozhodl se, že Zvoli, ležící na symbolické cestě z jeho rodného Brna do Žďáru, ozdobí chrámem, který bude důstojným svatostánkem patrona české země i jeho osobního patrona a zároveň předvede sílu žďárského kláštera. 

K tomuto úkolu povolal svého osvědčeného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Projekt vznikal v náročných podmínkách doby, kdy Santini trávil celé dny v kočáře na cestách mezi Plzní, Prahou, Žďárem a Moravou, a přesto dokázal řídit desítky staveb současně. Výstavba ve Zvoli postupovala neuvěřitelně rychle. Hrubou stavbu realizoval v letech 1713–1717 stavitel Kašpar Parvus a ke slavnostnímu vysvěcení došlo 6. října 1722 za účasti olomouckého biskupa Františka Juliána Braidy.

Symbolika knížecí koruny a iluze vznášející se klenby

Santini se při návrhu nespokojil s běžnými tvary. Půdorys kostela koncipoval jako průnik geometrických tvarů tvořících řecký kříž s mírně vypouklými rameny. Fasáda stavby se vlní a dýchá díky rytmickému střídání oválných a obdélných okenních otvorů, což jí dodává dynamiku typickou pro vrcholné baroko. 

Při pohledu zvenčí rozehrál architekt hru plnou promyšlených detailů. V průčelním štítu nad hlavním vchodem ukryl monogram v podobě písmena W, který představuje geniální dvojsmysl – odkazuje na patrona chrámu svatého Václava (Wenceslaus) a zároveň slouží jako podpis stavebníka opata Václava Vejmluvy. Tím nejkrásnějším detailem je však zakončení střechy, kde lucerna na vrcholu kupole nemá tvar běžné věžičky, ale je vymodelována do podoby svatováclavské knížecí koruny s křížem. Stavba tak působí jako symbolická korunovace okolní krajiny. Součástí celého konceptu je i nenápadná hřbitovní márnice, která s kostelem tvoří promyšlený celostní systém orientovaný v jedné ose.

Zatímco zvenčí působí stavba střídmě, v interiéru Santini dokázal mistrovsky potlačit pocit těžké hmoty. Ústřední kupole spočívá na čtyřech nosných pilířích a díky rozptýlenému světlu ze všech stran vzniká optický klam, kdy klenba působí, jako by se lehce vznášela ve vzduchu. Tento styl nazýváme gotizujícím barokem – spojuje barokní cit pro křivky s gotickou vertikalitou směřující k Bohu, avšak bez zbytečného pozlátka a křiklavé domýšlivosti. Interiér díky tomu zůstává čistý, střízlivý a monumentální.  

Presbytář jako umělecká galerie barokních mistrů

Duchovním středem kostela je presbytář s hlavním oltářem z umělého mramoru. Na obětním stole sarkofágového tvaru se tyčí otáčivý svatostánek lemovaný sloupky a skupinou andílků, kteří nesou symboly tří božských ctností – Víry s křížkem, Naděje s kotvou a Lásky se srdcem. Kompozici doplňuje socha sedícího beránka strážícího sedm apokalyptických pečetí.

Dominantou oltáře je rozměrné plátno od velikána českého barokního malířství Karla Škréty z druhé poloviny 17. století. Obraz zachycuje legendu o svatém Václavu při jeho morálním vítězství nad kouřimským vévodou Radslavem Zlickým. Nejde o válečnou vřavu, ale o moment pokoření pýchy před duchovní silou českého knížete, přičemž malba vyniká sytou barevností a mistrovským šerosvitem. 

Stěny presbytáře dále zdobí dvě plátna od dalšího velikána Petra Brandla – svatý Petr s klíčem na evangelní straně a svatý Pavel s mečem na straně epištolní. Soubor doplňují obrazy čtyř církevních otců z 18. století: svatého Jeronýma s kardinálským kloboukem a knihou, svatého Augustina s planoucím srdcem, svatého Řehoře Velikého s tiárou a holubicí a svatého Ambrože s biskupskou mitrou a perem.  

Boční oltáře, sakrální výzdoba a dojemný lidský příběh

Boční prostory chrámu vyprávějí další příběhy víry. Na pravé straně se nachází oltář svatého Kříže se sochou Panny Marie Bolestné s mečem v srdci, doprovázené Marií Magdalénou a apoštolem Janem. Vedle stojí oltář svatých Jáchyma a Anny učíčí malé Marii číst, doplněný alabastrovými sochami svatého Zachariáše a svaté Alžběty. Na levé straně upoutá oltář Svaté Rodiny se sochami svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty.  

Přímo do zdi je zasazena křtitelnice s dřevěným víkem ve tvaru jeskyně s mušlí a alabastrovými soškami Křtu Kristova. Vedle ní se tyčí mramorovaná kazatelna zdobená reliéfem ukamenování svatého Štěpána, starozákonními symboly a sochou apoštola Pavla na stříšce. Atmosféru interiéru dotvářejí barokní zpovědnice z 50. let 18. století a vzácné varhany od varhanáře Welzela z Králík z roku 1799, které dnes po generální opravě opět zní v plné síle.
  
Mimořádně silný příběh se váže k obrazu Ukřižování od Norberta Pokorného z roku 1945 s názvem Dokonáno jest. Tento obraz darovali kostelu manželé Kobylkovi ze Zvole jako děkovný dar za zázračné vysvobození z koncentračního tábora těsně před jejich plánovaným výkonem trestu smrti. 

Součást cisterciáckého dědictví 

Kostel ve Zvoli tvoří neodmyslitelnou součást unikátní Žďárské cisterciácké krajiny. Generace cisterciáckých mnichů zde po staletí utvářely okolní prostor s ohledem na dlouhodobou udržitelnost – zakládaly vesnice, dvory, rybniční soustavy i sakrální stavby. Právě díky těmto mimorádně zachovaným stopám hospodaření a promyšlenému utváření krajiny získala žďárská cisterciácká krajina prestižní značku Evropského dědictví (European Heritage Label – EHL). Kostel ve Zvoli tak představuje živý důkaz toho, jak hluboko a s jakou architektonickou elegancí se cisterciácký řád zapsal do tváře celého regionu. Celou krajinu můžete poznat například při putování po Santiniho stezce Korunou Vysočiny. 

Jak kostel navštívit

V letní sezóně od 1. července do 31. srpna 2026 je kostel přístupný denně od 10:00 do 16:00. Vstupné činí 80 Kč (snížené 60 Kč), případně lze využít společnou vstupenku v rámci Santiniho stezky za 350 Kč (snížené 250 Kč). Mimo letní prázdniny je možné prohlídku domluvit na telefonním čísle +420 733 105 282.