Útulny pod Bohdalcem a Zubštejnem

 

Za zrodem celé myšlenky stojí Jan Hocek, zakladatel a propagátor dálkových tras Via Czechia. Samotný autor navrhl koncept specializovaných přístřešků na základě vlastních bohatých zkušeností z nejznámějších světových dálkových pochodů. Myšlenka získala významnou podporu státního podniku Lesy ČR, který převzal realizaci i následnou péči o tyto stavby. Vytipování nejvhodnějších lokalit probíhalo v úzké součinnosti lesníků a autora tras, přičemž zásadním pravidlem bylo umístění útulen výhradně na veřejně přístupných pozemcích ve správě podniku. Výsledkem této spolupráce je postupně se rozrůstající síť promyšlených odpočinkových míst, z nichž hned dvě zdobí atraktivní turistické úseky na území Koruny Vysočiny.

 

Nejnovějším přírůstkem do sítě turistického zázemí ve Žďárských vrších je horská útulna postavená v odlehlé a klidné části krajiny nedaleko jednoho z ikonických osmistovkových vrcholů – Bohdalce. Stavba byla navržena ve tvaru klasického „áčka“, které dokonale zapadá do rázu zdejší lesní krajiny. K její výrobě bylo použito kvalitní smrkové a modřínové dřevo. Objekt chrání výrazná sedlová plechová střecha s přesahy, jež spolehlivě odráží prudké deště i silný vítr. Konstrukce slouží během dne jako kryté odpočinkové místo pro unavené turisty, kteří si zde mohou na chvíli odpočinout, posvačit a pokochat se výhledy do okolí. Zvýšené dřevěné pódium v zadní části útulny pak poskytuje bezpečný prostor k přespání pro tři až čtyři osoby. Přínosem pro procházející poutníky je i obnovení přilehlé studánky.

 

 

Příprava staveniště a terénní práce v náročném lesním svahu zabraly zhruba tři týdny, přičemž samotná montáž dřevěné konstrukce byla stavební firmou zvládna za pouhé tři dny. O tom, že si nová stavba získala srdce návštěvníků okamžitě po svém dokončení, svědčí i pozitivní ohlasy turistů. Pochvalné vzkazy vyjadřují poděkování lesníkům za vkusné a účelné provedení odpočinkového místa, které pozvedlo estetickou i užitnou hodnotu celého okolí.

 

Bohdalec patří mezi takzvané osmistovky Žďárských vrchů a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu krajiny nad obcí Odranec. Severní svahy kopce spadají strmě k údolí řeky Fryšávky, zatímco jižní stranu tvoří malebné louky a remízky. Samotný vrchol zdobí skalní útvary – mrazové sruby z rulových skal. K útulně a na vrchol se návštěvníci nejsnadněji dostanou po modré turistické značce z Odrance (cca 1,5 km) nebo po zeleně značené trase ze Sněžného (cca 4 km).

 

 

Zatímco novinka pod Bohdalcem těší turisty od letošního roku, druhá lesní útulna v regionu již úspěšně slouží poutníkům od loňska. Najdete ji v lesním svahu přímo pod romantickou zříceninou hradu Zubštejn nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. I tato stavba vyrostla pod taktovkou podniku Lesy ČR na trase Centrální stezky a nachází se přibližně šest kilometrů od vodní nádrže Vír. Útulna na Zubštejně nabízí poutníkům promyšlené dvoupatrové uspořádání. V přízemí se nachází masivní stůl s lavicemi, který poskytuje kryté posezení a prostor pro přípravu jídla nebo odpočinek po náročném výletu. Po upevněném žebříku lze vystoupat do uzavřeného patra situovaného přímo pod sedlovou oplechovanou střechou. Tato „ložnice“ nabízí prostornou plochu, kde se pohodlně vyspí až čtyři lidé. Vyklápěcí okenice na háček umožňují větrání i bezprostřední kontakt s okolní přírodou.

 

 

Zřícenina hradu Zubštejn představuje jednu z nejrozsáhlejších a nejkrásnějších hradních zřícenin na Vysočině. Tyčí se na skalním ostrohu v nadmořské výšce 688 m n. m. Hrad byl založen v první čtvrtině 14. století pány z Medlova (předky Pernštejnů) pod původním názvem Kámen (Lapis). V průběhu staletí měnil majitele i název – přes Zubrštejn až po dnešní Zubštejn. Ve 14. století přešel do držení markraběte Jana Jindřicha a sloužil k ochraně obchodní stezky a dolů v údolí Svratky. Od 16. století hrad postupně chátral a roku 1547 byl označen jako pustý. Dnes zřícenina zabírá plochu 1,7 hektaru a její délka dosahuje 275 metrů. Dominantou jsou dochovaná klenutá podlaží druhého paláce a rekonstruovaný dřevěný most.

 

 

Za vydařenou architekturou moderních přístřešků pro poutníky stojí renomovaný ateliér Landa Ruhmkorf Landscape Architekti. Projektanti při návrhu skloubili bohaté zkušenosti s dřevostavbami i znalost náročných podmínek českých pohoří. Vznikly tak dvě základní varianty: normovaný model dimenzovaný pro nižší a střední polohy a zesílená konstrukce navržená tak, aby bezpečně odolala extrémnímu sněhovému i větrnému zatížení na hřebenech hor.

 

Obě verze staví na lehké dřevěné kostře ukotvené pomocí zemních vrutů, díky čemuž nebylo nutné provádět betonáž základů a okolní příroda zůstala nedotčená. Antracitová plechová krytina na sedlové střeše nejen skvěle vypadá, ale především účinně chrání konstrukční dřevo před stékající vodou a trouchnivěním.

 

Aby však útulny dlouhodobě plnily svůj účel a zůstaly čisté, musí návštěvníci dodržovat jasné zásady. Přespání je dimenzováno výhradně jako jednonoční nouzové útočiště na trase. V objektu i jeho okolí platí přísný zákaz rozdělávání ohně, kouření i konzamace alkoholu, stejně jako zákaz příjezdu motorovými vozidly. Všechny odpadky si musí poutníci bez výjimky odnést s sebou.

 

 

Obě útulny tvoří klíčové body Centrální stezky Via Czechia - unikátní dálkové trasy propojující nejzápadnější a nejvýchodnější bod republiky. Její základní pěší varianta měří 1 036 km (rozložených do 47 etap). Trasa vede přes významné středové body ČR, jako je geometrický střed v Číhošti, střed diagonál v Golčově Jeníkově či střed podle hranic v Senešnici.

 

Putování přes Korunu Vysočiny představuje jednu z nejpestřejších pasáží celé stezky. Poutníci začínají v Hlinsku u roubenek skanzenu Betlém, pokračují přes malířské Kameničky a historickou zemskou hranici ve Svratce. Po výstupu na nejvyšší vrchol Devět skal (836 m n. m.) cesta klesá přes Blatiny a Sněžné až k Bohdalci. Odtud směřuje přes Javorek a vyhlídku Prosička do Jimramova, rodiště Jana Karafiáta. Závěrečný úsek kopíruje divokou řeku Svratku kolem zříceniny Dalečín, Vírské přehrady, rozhledny Karasín a hradu Pyšolec. Přes Zubštejn s novou útulnou pak trasa definitivně opouští Korunu Vysočiny v Nedvědici pod majestátním hradem Pernštejn.