Santiniho kostel ve tvaru želvy v Obyčtově

Když projíždíte údolím řeky Oslavy nedaleko Žďáru nad Sázavou, narazíte v Obyčtově na stavbu, u které se vyplatí přibrzdit. Zdejší kostel Navštívení Panny Marie na první pohled zaujme svou čistou barokní elegancí a tím, jak přirozeně zapadá do okolní krajiny. To pravé překvapení vám ale přichystá ve chvíli, kdy se podíváte na jeho architekturu zblízka – nebo ještě lépe, z ptačí perspektivy. Tato osobitá stavba v sobě snoubí geometrickou preciznost, hlubokou teologickou symboliku a okouzlující práci se světlem.

Od středověkých základů k baroknímu zázraku

Příběh tohoto duchovního místa se začal psát už ve 14. století, kdy v Obyčtově stával skromný dřevěný kostelík. Během věků a hlavně po pustošení za třicetileté války z něj však zůstávalo jen torzo. Chátrající stavba už zdaleka nestačila místním věřícím, a tak se v první třetině 18. století vložil do hry opat Václav Vejmluva. 

Kolem roku 1720 oslovil svého dvorního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela, aby navrhl nový, důstojný poutní stánek. Geniální stavitel sice v roce 1723 nečekaně zemřel, jeho propracované plány ale nezapadly a v letech 1730 až 1734 podle nich kostel věrně postavil místní stavitel František Witinhofer. Když pak v roce 1750 papež Benedikt XIV. udělil kostelu Navštívení Panny Marie plnomocné odpustky, do Obyčtova začaly přicházet průvody věřících uctít dřevěnou polychromovanou sošku, barokní kopii gotické sošky Panny Marie Studniční ze žďárského kláštera, a místo získalo obrovský duchovní věhlas.

Želva jako symbol stálosti

To největší tajemství si Santini schoval do půdorysu chrámu. Navrhl ho totiž ve tvaru želvy – latinsky testudo. V dnešní době to může znít jako zvláštní rozmarnost, ale pro barokního člověka šlo o promyšlenou teologickou řeč. Želva pro naše předky zosobňovala stálost ve víře (constantia) a její pevný krunýř představoval ochranný štít Panny Marie. Navíc želva neopouští svůj domov a nevydává zvuky, takže byla symbolem mlčenlivosti, cudnosti a péče o rodinný krb. Zvláštní význam jí přikládala i svatá Terezie z Ávily, která přirovnávala želvu schovávající se do krunýře k člověku, jenž se ztiší a ponoří do vnitřní modlitby k Boží přítomnosti.

Tuto symboliku převedl Santini do architektury s neuvěřitelnou nápaditostí. Tělo želvy tvoří hlavní chrámová loď zakrytá mansardovou střechou. Čtyři rohové přístavky představují její nohy, krk a hlavu tvoří přední část u oltáře s navazující věží a vstupní předsíň u hlavního vchodu připomíná želví ocas. Odkazy na patronku chrámu objevíte i na samotné fasádě. Štít nad vchodem se vlní do tvaru písmene M a na jeho vrcholku trůní propletený kovový monogram A, V, M, I, R (Ave Maria) se sedmicípou hvězdou, která odkazuje na sedm Mariiných radostí.

Prosvětlený interiér

Jakmile otevřete dveře a vkročíte do lodi, dýchne na vás neobyčejně světlý a vlídný prostor. Santini tu předvedl skvělý optický trik: rohy lodi zjemnil a dvakrát zalomil do prostoru, takže stěny vypadají jako mohutné zaoblené pilíře, které plynule přecházejí do klenby. Uprostřed stropu vás zaujme plastická osmicípá hvězda – nechybí tu jako znak cisterciáckého řádu a zároveň jako mariánský symbol Mořské hvězdy (Stella Maris), jež ukazuje poutníkům směr. Celý prostor navíc po stranách obíhá dřevěný balkon (empora) s vyřezávaným zábradlím, kde si můžete všimnout i laviček zasazených přímo do hlubokých okenních výklenků. 

Srdcem celého chrámu je hlavní oltář, nad nímž se pod nařaseným baldachýnem ukrývá milostná soška Panny Marie Studniční. Jde o vzácnou barokní kopii gotické madony z roku 1251, před jejímž originálem se podle legendy zázračně uzdravil sám opat Vejmluva. Skutečným klenotem je dřevěná závěsná kazatelna u oltáře. Zhotovil ji proslulý sochař Řehoř Theny původně pro poutní kostel na Zelené hoře a do Obyčtova byla přenesena v roce 1784. Její reliéfy zobrazují například zjevení Panny Marie zakladateli žďárského kláštera Bočkovi z Obřan nebo svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu. Od Thenyho pocházejí i sochy sv. Anny a sv. Jáchyma po stranách oltáře. V postranních kaplích pak pozorný návštěvník objeví vzácný renesanční obraz Útěk do Egypta nebo mramorovou křtitelnici z roku 1784.

Sluneční divadlo

Santini byl mistrem v práci s přirozeným světlem a v Obyčtově to dokládá jeden téměř zapomenutý detail. Když se v roce 2011 na kůru stavěly nové varhany – mimochodem nádherný nástroj postavený z masivního dubu tradiční metodou bez jediného kovového šroubu – odkrylo se při demontáži staré skříně oválné okno v západním štítu. Ukázalo se, že nejde o náhodu. V období kolem letního slunovratu prosvětlovaly paprsky zapadajícího slunce skrz toto okno přesně celou délku chrámové lodi a dopadaly přímo na sošku Panny Marie na hlavním oltáři. Je to fascinující světelné divadlo, kterým architekt propojil stavbu s přírodními cykly.

Součást cisterciácké krajiny

Kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově tvoří neodmyslitelnou součást unikátní Žďárské cisterciácké krajiny. Hospodaření řádu po staletí utvářelo podobu zdejších lesů, rybničních soustav, vesnic i sakrálních památek s důrazem na udržitelnost a harmonii s přírodou. Právě díky těmto mimořádně zachovaným stopám promyšleného utváření prostoru získala žďárská cisterciácká krajina prestižní značku Evropského dědictví (European Heritage Label – EHL). Obyčtovský kostel tak představuje živý důkaz toho, jak hluboko a s jakou architektonickou elegancí se cisterciácký řád zapsal do tváře celého regionu. Celou krajinu můžete poznat například při putování po Santiniho stezce Korunou Vysočiny.

Informace pro návštěvníky

Pokud plánujete Obyčtov navštívit, prohlídku interiéru si lze domluvit celoročně po předchozí telefonické domluvě na čísle +420 739 429 748. Vstupné je dobrovolné a další podrobnosti naleznete na webových stránkách Farnosti Obyčtov.