Trenckova rokle a Fuchsova chata

Start i cíl zhruba jedenáctikilometrového výšlapu je v Drahoníně, malé obci o zhruba stovce obyvatel na pomezí Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Do konce roku 2004 vesnice patřila na Vysočinu do okresu Žďár nad Sázavou, poté přešla do Jihomoravského kraje a okresu Brno-venkov.

Ze vsi, které dominuje kaple Krista Krále z roku 1935, zamíří trasa nejdříve po silničce mířící k penzionu Šafránkův mlýn, ale asi tři sta metrů za křížem z ní uhne vpravo na polní cestu. Když cestička dojde až k lesu, nabízí se z ní krátká zacházka vlevo k pozoruhodné chatě okrouhlého tvaru. Je známá jako Šafránkova lovecká chata, pochází z roku 1939 a jejím autorem je významný český architekt a nositel řady ocenění Bohuslav Fuchs (1895-1972). Ten se v roce 1923 usadil v Brně a jeho první stavbou se stala brněnská Zemanova kavárna dokončená v roce 1926. Roku 1928 byl pak v Brně podle jeho návrhu dostavěn hotel Avion se světelnými efekty v interiéru. 

Tento systém použil Bohuslav Fuchs rovněž ve své vile v brněnské Hvězdárenské ulici a v roce 1928 byl podle jeho projektu postaven pavilon města Brna pro Výstavu soudobé kultury v Československu na brněnském výstavišti. Během 30. let 20. století Fuchs v Brně vyprojektoval řadu staveb, například Masarykův studentský domov, zemské vojenské velitelství nebo nádražní poštu, ale stojí třeba i za projektem termálního koupaliště v Trenčianských Teplicích. Ke konci 30. let jak Fuchs, tak další architekti v atmosféře blížící se války reagovali na potřebu soukromých klientů uniknout před reálným životem, s čímž souvisel jejich příklon k přírodě. Navíc v této nejisté době se architektům nenabízelo příliš veřejných zakázek ve městech.

Fuchs se v Brně angažoval i po druhé světové válce – jde kupříkladu o projekt autobusového nádraží na brněnské Benešově třídě z let 1948–1949, případně pomník Osvobození z roku 1953, na kterém spolupracoval s uznávaným sochařem a rodákem z Nového Města na Moravě Vincencem Makovským (1900-1966). 

Pěšina poté klesne až k červené značce, dá se po ní vpravo až k legendami opředené Trenckově rokli. Poslední úsek cesty vedoucí exponovanými skalními úseky jistí řetězy. Skalní rokle je pojmenována podle Františka, barona Trencka (1711–1749), kdysi obávaného vrchního velitele sboru pandurů, jenž byl i ve službách císařovny Marie Terezie. Podle legend měl svého času v rokli najít úkryt a také tam uložit poklad. Mínění historiků však legendám odporuje, což ovšem proslulosti místa obklopeného říčním zákrutem, skalami a lesem na atraktivitě neubírá. Jisté je jen to, že vojevůdce pocházející z italské Kalábrie nakonec dožil jako vězeň v Brně na Špilberku a jeho mumie spočívá v brněnské Kapucínské hrobce. 

V rokli se nacházejí i dvě ohniště trampů, nyní mezi kmeny popadaných stromů, neboť tamní území bylo vyhlášeno bezzásahovým. Na jednom z pozůstalých stromů visí nový Trenckův obraz věnovaný obcí Drahonín, který před časem vystřídal původní, poznamenaný časem a přírodními vlivy.

Pěšinkou proti proudu potůčku, rovněž částečně zatarasenou spadlými stromy, se dá dostat až k vodopádu protékajícímu skalní štěrbinou. Při troše obratnosti lze vyšplhat i na útes nad ním, kde už šest desetiletí stojí srub Orlí hnízdo. Dokládá přežívající kouzlo pobytu v divočině bez všech vymožeností a po úbytku okolních stromů je dnes viditelný i přímo z rokle.

Trasa vede z rokle dále po červené značce několika náročnějšími úseky vedoucími po skalách nad řekou a pak kolem chat až k rozcestí Sečan. Tam ze značení sejde a pokračuje cestou vpravo kolem další chatové osady před rozcestí Lopaty a poté ve směru k silnici II/385. Ještě před ní však uhne vpravo a pokračuje úpatím kopce Kraví hora. Na kopec si je za dobré viditelnosti možné zajít za vyhlídkou, následně trasa mezi poli pokračuje zpět k Drahonínu.