Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Žďárská „hvězda mezi hvězdami“, stavba, která se vymyká běžným měřítkům architektury. Tato a další označení si bezesporu zaslouží poutní kostel, který není jen církevní památkou, ale zhmotněnou modlitbou a mistrovským dílem, které nemá ve světě obdoby. V roce 1994 byla tato výjimečná stavba po právu zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Příběh opata a architekta 

Základní kámen byl položen v roce 1719 z podnětu opata žďárského kláštera Václava Vejmluvy. Impulsem k výstavbě byl nález neporušené tkáně v hrobě Jana Nepomuckého v pražské katedrále, což bylo považováno za zázrak. Vejmluva, velký ctitel tohoto světce, povolal k dílu geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Společně vytvořili dílo, které mělo oslavit Jana Nepomuckého ještě před jeho oficiálním svatořečením. Santini zde naplno rozvinul svůj osobitý styl barokní gotiky, v němž dynamiku a citovost baroka propojil s vertikalitou a lomenými oblouky gotiky, odkazující na starobylost křesťanské víry.

Legenda o sv. Janu Nepomuckém

Architektonická podoba chrámu vychází přímo z legendy o smrti Jana Nepomuckého. Když byl mučedník svržen z Karlova mostu do Vltavy, protože odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny, objevila se prý nad hladinou koruna z pěti hvězd. Santini tuto legendu doslova vetkl do kamene a vytvořil stavbu, která je obrovským relikviářem ve tvaru hvězdy. Samotný kostel je konstruován na půdorysu pěticípé hvězdy, do chrámu vede pět vchodů a uvnitř se nachází pět oltářních výklenků. Celý areál je pak obehnán ambitem ve tvaru hvězdy deseticípé. Poutník, který přichází ke kostelu, tak vstupuje do geometricky dokonalého vesmíru, kde se stává součástí „hvězdy mezi hvězdami“.

Chrám světla

Interiér kostela je navržen tak, aby povznášel mysl k Bohu. Santini mistrně pracoval se světlem, které do chrámu proniká především velkými okny ve tvaru lomeného oblouku. Ty odkazují na nález domněle neporušeného jazyka, který se stal atributem a symbolem Janovi mlčenlivosti. Ačkoliv okna v interiéru takřka nevidíme, přesto v kostele nenajdete tmavý kout a máte pocit, jako by světlo
vycházelo přímo ze stěn a dokonce nadnášelo klenbu s hvězdami.

Kostel sv. Jana Nepomuckého je mistrovským dílem scénografie. Umístění na dominantním návrší, činí z kostela maják v krajině Vysočiny. Zelená hora není jen architektonickým skvostem, ale především místem setkání člověka s posvátnem. Je důkazem toho, jak hluboká víra a geniální umění dokáží společně vytvořit dílo, které k návštěvníkům promlouvá svou krásou i po staletích.

Poutní kostel 

Poutní kostel na Zelené hoře, zapsaný na seznamu UNESCO, představuje absolutní vrchol tvorby Jana Blažeje Santiniho Aichela. Tato unikátní stavba ve stylu barokní gotiky je komponována na půdorysu pěticípé hvězdy, čímž architektonicky zhmotňuje legendu o svatém Janovi a symboliku čísla pět. Santini zde mistrovsky propojil dynamické křivky s prací se světlem, které modeluje vnitřní prostor. Kostel tak zůstává trvalým monumentem geniality, kde se hmota a geometrie proměňují v čistý duchovní prožitek.