Senioři vypráví příběhy svých domovů. Koruna Vysočiny spojuje dobrovolnictví a podporu cestovního ruchu.
Bohužel události posledních týdnů způsobily, že jsme o radost z cestování a poznávání nových míst byli ochuzeni a na nějakou dobu asi ještě ochuzeni budeme. Pracovníci Koruny Vysočiny se rozhodli, že nebudou čekat s rukama založenýma a doufat, že se vše vrátí do normálu. Pochopili, že ve všech těch krásných místech, které podporují žijí i lidé, které nová situace ztížila život a potřebují pomoc.
Pustili se tedy do koordinace pomoci potřebným. „Na začátku mě napadlo, že bude možná potřeba mít v rezervě dobrovolníky, v každé obci našeho regionu," popisuje ředitelka Koruny Vysočiny Oľga Königová, která následně začala aktivně zajišťovat nákupy seniorům na Bystřicku.Prostřednictvím sociálních sítí vytvořili tak skupinu dobrovolníků, kteří byli připraveni v případě nouze pomáhat. Ze začátku nebylo od seniorů tolik požadavků na nákupy, tak se pustili do šití roušek a začali koordinovat získávání látek a rozdávání roušek tam, kde byly potřebné. „Látky jsme získali díky skvělým majitelům penzionů u nás. Poslali nám nepotřebné povlečení, které jsme poslali dalším dobrovolníkům, aby z nich ušili roušky. Poslední úkol pro nás byl, dostat roušky k potřebným. Tak jsme je spolu se skauty z Bystřice nad Pernštejnem rozdávali před obchody těm, kdo měl provizorní, nebo jednorázové, které si senioři prali," dodává Königová.
Koruna Vysočina se proto rozhodla tyto dvě aktivity - podporu cestovního ruchu a pomoc seniorům - spojit. A přišla s nápadem Domácí úkol pro babičku a dědečka. Senioři většinou ve svém kraji prožili celý svůj život, nebo alespoň jeho značnou část. Někteří z nich dokonce prožili celý svůj život v jedné vesnici, v jednom domě. Sledovali, jak se jednotlivá místa měnila s příchodem moderních technologií, jak se měnily obyvatelé a vztahy mezi nimi. Času teď má každý z nich víc než by možná chtěl. Proč je tedy nepožádat, aby své příběhy sepsali. "Právě oni nejlépe znají příběhy míst, ke kterým se Koruna Vysočina snaží přivést pozornost. Napadlo mě, že by nemuselo být jediné téma všech hovorů s prarodiči jak se šíří vir, kdo všechno je nemocný, či kolik má Covid-19 obětí. Můžeme se jich ptát, co si pamatují ze svého dětství, jestli si vzpomenou na pověst, příběh, který se váže k místu kde žijí, " říká ředitelka Königová.
Odměnou za každý příběh bude malá pozornost, dárek s logem města.
