Dlouhá cisterciácká stezka

Objevte příběh proměny divokého pohraničního pralesa v kvetoucí kulturní krajinu. Dlouhá cisterciácká stezka vás na patnácti kilometrech provede místy, kde před osmi stoletími pracovití mniši ze žďárského kláštera položili základy zdejšího hospodářství, rybníkářství a železářství. Cesta začíná na žďárském náměstí Republiky u Staré radnice, kde sídlí Návštěvnické centrum cisterciácké krajiny, a končí u dnešního Zámku Žďár – bývalého cisterciáckého kláštera.

Zastavení na stezce:

• Stopy cisterciáků - Kolonizace a krajina Žďárska
• Klášter a město - Společná cesta
• Voda - Sázava jako páteř žďárské krajiny
• Rybníky - Zrcadla v krajině
• Příběh hamrů - Voda, dřevo, železo
• Peperek - Těžba železné rudy
• Vápenice - stopy těžby a klášterního stavitelství
• Staré město - Na křižovatce cest a řemesel
• Starý Dvůr - Živá připomínka klášterního hospodářství
• Žďárská cisterciácká krajina

Cesta začíná pohledem do poloviny 13. století, kdy cisterciáci přišli do řídce osídleného pomezního hvozdu na zemské stezce. S budováním kláštera Studnice blahoslavené Panny Marie pomáhali noví osadníci z německy mluvících oblastí. Řád zde položil základy promyšleného lesního a zemědělského hospodaření s důrazem na udržitelnost, díky čemuž je dnes zdejší krajina uznávána jako součást Evropského dědictví.  

Historii města poznáte u farního kostela sv. Prokopa (kde můžete v létě vystoupat 103 schodů na věž se zvonem Marie z roku 1489) se dotknete společné historie města a kláštera. Listiny o Žďáru mluví jako o městečku od roku 1293. Dozvíte se zde o složitém 17. století, kdy byl klášter zrušen a kardinál František z Ditrichštejna povýšil roku 1607 Žďár na město, aby získal přízeň obyvatel. Barokní vrchol pak přinesl opat Vejmluva a dnešní kontinuitu zajišťuje rod Kinských. 

Trasa se stáčí podél řeky Sázavy, která pramení u Velkého Dářka. Cisterciáci byli mistry vodních děl a pro svůj klášter vybrali právě soutok Sázavy a Stržského potoka. Voda byla hnacím motorem hospodářství (poháněla mlýny, pily, pivovar i hamry), ale měla i duchovní význam – pověst vypráví o zázračném uzdravení zraku zakladatele Bočka ze Zbraslavi i o navrácení hlasu opatu Vejmluvovi u Panny Marie Studniční. 

Kolem rybníka Dívka projdete do oblasti, která tvořila vodní srdce cisterciáckého panství, čítající v dobách největšího rozkvětu na 80 rybníků. Nejstarší Bránský rybník vznikl již roku 1263. Mniši vybudovali důmyslnou soustavu, která v baroku zadržovala až 7 milionů kubíků vody v čele s „mořem Vysočiny“ – rybníkem Velké Dářko (založen 1480). Rybníkářství tvořilo pětinu příjmů kláštera a dodnes zde tradici drží chráněná známka Žďárského kapra. 

Cesta vás zavede k technické památce Šlakhamr (Brdíčkův mlýn), kde Technické muzeum v Brně udržuje v provozu funkční nadzemní kladivo poháněné vodním kolem. Železo bylo pro klášter strategickou surovinou. Zatímco ve 13. století se limonitové rudy tavily ručně v malých pecích na Klafaru, vynález vodou poháněného hamru v polovině 14. století přesunul těžký průmysl na tok Sázavy a dal vzniknout zdejším hamerským osadám.  

Od plastiky Mamuta a přírodní památky Rozštípená skála, kde překročíte historickou česko-moravskou hranici „Konec světa“, vystoupáte na kopec Peperek (675 m n. m.). Jeho název pochází z německého Bergwerk (důlní dílo). Cisterciáci zde těžili vysoce kvalitní limonit. Těžba na jejich pozemcích vzkvétala i proto, že se na železo dlouho nevztahoval královský monopol (horní regál), a tak mohl klášter rulu plně využívat pro své hutě. Stříbrné doly v okolí však v roce 1328 definitivně zavalilo silné zemětřesení.  

Zastavíte se u romantického lesního jezírka Vápenice, které vzniklo zatopením hlubokého lomu na krystalický vápenec (mramor), kde byla těžba ukončena počátkem 20. století. Žďárský mramor byl sice regionálního významu, ale pro klášter byl nenahraditelný. Pálilo se z něj vápno na stavby (včetně kostela na Zelené hoře) a tesala se z něj klenební žebra či cenné portály.  

Na místě s panoramatickým výhledem na město uvidíte unikátní trojúhelníkovou křižovatku starých cest (k vápenicím, k hamrům, ke klášteru a do města). Ve 13. století zde stála trhová osada Žďár, kde žil kronikář Jindřich Řezbář i jeho otec, kameník Ekward. Archeologové zde odkryli 14 usedlostí, hrnčířskou pec i kamenickou dílnu, která zpracovávala mramorové články přímo pro klášterní stavby.  

Cesta se stáčí kolem nejvýše položené stavby ve Žďáře – Starého dvora. Tento trojboký hospodářský komplex sloužil už od první poloviny 17. století k chovu ovcí, kterých zde koncem 18. století pásli na 400 kusů. Ovce dávaly vlnu, mléko na sýry a hnojivo na klášterní pole. Dnes areál patří rodině Kinských a slouží k ustájení koní a agroturistice.  

Přes Dvorskou ulici, kolem hospodářského dvora Lyra navrženého Santinim a kolem tajuplného mostu, kde strašíval správce Ulrich, dojdete k cíli stezky. Tím je samotný Zámek Žďár (bývalý cisterciácký klášter). Zde vaše putování vrcholí návštěvou monumentální baziliky minor Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, středověkých sádek, interaktivního Muzea nové generace a barokního mostu se sochami světců. Pomyslnou korunu celé stezce nasazuje pohled na Zelenou horu s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého (památka UNESCO).